Obec Bílov
Obec Bílov u Kralovic

Spustili jsme nové webové stránky.

Kronika obce

Úvodní slovo

Výpisy z bílovských kronik.
Upravil a uspořádal Pavel Bulín 1995


Neznat svoji minulost je téměř totéž jako nemít domov. Jedno známé úsloví praví, že je třeba, než zemřeme, zjistit, kdo jsme, odkud jdeme a kam směřujeme.Na otázku, kdo jsme a kam jdeme, nám dává částečně odpověď znalost vlastní historie. Na první pohled se může zdát, že tato znalost není důležitá, neboť ji v praktickém životě nepotřebujeme. Vzpomeňme však na všechny příběhy lidí, kteří ztratili paměť, nevěděli nic sami o sobě, a na jejich zoufalou snahu zjistit, co jsou vlastně zač, kdo byli jejich předkové. Kdyby nebyla minulost důležitá - proč potom to všechno? Navíc hrozí jedno skutečné nebezpečí: člověk, který nezná svou minulost a minulost lidí kolem sebe, je lehce manipulovatelný, neboť minulost, všechny dávné děje, to je vlastně technická, materiální, ale i morální paměť lidstva - a bez ní nemá člověk měřítko vlastního jednání, měřítko dobra a zla.

Asi proto je pro nás tak zajímavé číst kroniky, v nichž vystupují naši předkové - protože oni jsou částí nás samých.

Bílov měl velké štěstí na kronikáře. Má kroniku obce, psanou velmi pečlivě Ing. Josefem Kouklem, a má i rodinnou kroniku Kouklů, která je neméně zajímavá. Stejně cenná je práce současného kronikáře obce, pana Františka Juhy, který pokračuje v psaní obecní kroniky po Ing.Josefu Kouklovi.

Děkuji tímto za pomoc panu prof. Juhovi, který zpracoval dle starších kronik, matrik i ústního podání popis jednotlivých usedlostí a poskytl mi ho pro tuto knihu.

Děkuji také manželům Tydlitátovým, kteří mně umožnili čerpat z rodinné kroniky rodu Kouklů. Díky těmto skutečnostem jsem měl dosti podkladů pro psaní.


OBSAH:
1. Bílov
2. Z historie Bílova
3. Roku 1419 začaly války husitské ...
4. 16. a 17. století - další zprávy o Bílovu
5. Obyvatelstvo
6. Památky v Bílově
7. Sňatky v Bílově
8. Kříže a kamenné sloupky
9. Z historie méně dávné
10. Ohledně pracovních poměrů
11. Zemědělství
12. Druhá světová válka a 50.léta
13. JZD
14. Popis usedlostí
15. Čp. 1 - "U horejších Slachů"
16. Čp. 2 - "u Šafránků"
17. Čp. 3 - "u Kondelů"
18. Čp. 4 - "u Bušků"
19. Čp. 5 - "u Hynků"
20. Čp. 6 - "u Píclů"
21. Čp. 7 - "u Jíchů", "u Štorků"
22. Čp. 8 - "u Kymlů"
23. Čp. 9 - "u Romů", "u hořejších Kourů"
24. Čp. 10 - "u Bušků", "u Dýzlů"
25. Čp. 11 - "u Bulínů"
26. Čp. 12 - "u Rečků"
27. Čp. 13 - "u Kourů"
28. Čp. 14 - "u horních Bláhů"
29. Čp. 15 - "u dolejších Bláhů"
30. Čp. 16 - "u Honzů", "u Baborů"
31. Čp. 17 - "u Chaloupků", "u Červenků"
32. Čp. 18 - "u Dškachů", "u Koubů"
33. Čp. 19 - "u Matějků", "u Koubů", "u Kovářů", "u Hajšlů"
34. Čp. 20 - "u Rečíků", "u Bulínů"
35. Čp. 21 - kovárna
36. Čp. 22 - "u Kailů", "u Hynků"
37. Čp. 23 - "u Bezděků", "u Vlků"
38. Čp. 24 - "u Horejšů", "u Bušků"
39. Čp. 25 - "u Vlků"
40. Čp. 26 - "u Juhů", "u Vlků"
41. Čp. 27 - "u Kapsů"
42. Čp. 28 - "v židovně", "u Viktorů"
43. Čp. 29 - "u dolejších Slachů"
44. Čp. 30 - "u dolejších Kondelů", "u Kondelíků", "u Juhů"
45. Čp. 31 - "u Ševců", "u Bušků"
46. Čp. 32 - "u Bulínů", "u Bulínků"
47. Čp. 33 - "u Václavíků", "u Petra"
48. ČP. 34 - "u Koubů", "u Bohuslavů"
49. Čp. 35 - "u Koubů", "u Jizbů"
50. Čp. 36 - "u Václavíků"
51. Čp. 37 - "u Strolených"
52. Čp. 38 - "bytovka"
53. Čp. 39 - prodejna a hostinec
54. Čp. 40 - "u dolejších Bláhů", "u Bulínů"
55. Čp. 41 - "u Veselých"
56. Sbor dobrovolných hasičů v Bílově
57. Požár 1909
58. Požár 1931
59. Hasičský sbor 1931 - 1940
60. Hasičský sbor 1941 - 1993
61. Pověsti Bílova a okolí
62. Obecní úřad, rychtáři, starostové a předsedové MNV
63. Vyhlášení rozsudku nad Fr. Sinkule čp.12, nar.5.6.1888
64. Maškarní masopustní průvody, čili "kasáta"
65. Na závěr


Bílov

Obec Bílov leží asi 40 km severně od okresního města Plzně.

Před druhou světovou válkou tvořila severní pomezí politického okresu kralovického a tím, že obyvatelstvo bylo ryze české, i hranici národnostní. Od samotných Kralovic je vzdálena směrem severozápadním sedm kilometrů.

Bílov leží v nadmořské výšce asi 560 metrů. Nejvyšší známé body v bílovském katastru jsou: Bukovec, vysoký 588 metrů, a Džbán, vysoký 58 7 metrů. Oba kopce leží na trati zvané Stráže, o níž píše F.J.Zetek v Popisu politického okresu kralovického toto:
"Jest totiž velmi pravděpodobná domněnka, že krajinou vedla asi od západu směrem ku Praze odbočka (pomocná obchodní stezka), již tradice klade do úseku zdejšího kraje od Preitenštejnu údolím Manětínského potoka k Stražišti, Potvorovu, kolem vrchů Bukovce, Žbánu a Stráží u Bílova přes Vysokou Libyni, Strahovice a Čistou
ke Krakovci a snad dále ke Zhoři a Praze. Dosud tuto cestu jmenují "Stará (Mrtvá) cesta".

Přestože leží Bílov v dost značné nadmořské výšce, je jeho poloha vhodná i pro zemědělství, protože většina katastru má mírný sklon od severu k jihu. Půdu tvoří z poloviny těžší hlína, zbytek pak zvětralá břidlice, takže " její úrodnost je dobrá, zvláště po vápnění, které začalo před 1. světovou válkou" - jak se dočteme v kronice Bílova.

Obec samotná má kruhovitý, nebo spíše elipsovitý půdorys a je rozdělena na dvě strany, severní a jižní, spojené na východní straně řadou čtyř popisných čísel. Odtud pak směrem na Vysokou Libyni vybíhá krátká řada tří popisných čísel zakončených bytovkou a areálem zemědělského družstva. Podobně i směrem k Potvorovu je ves prodloužena čtyřmi popisnými čísly, postavenými vpravo od silnice.

Jižní strana obce má vyrovnaný tvar , severní strana tvoří různé výběžky, které poněkud ruší pravidelný dojem.

Uprostřed návsi leží dva rybníky - naproti číslům 14 a 32. Byl zde ještě třetí, naproti číslu 16, ale ten byl již v minulosti vysušen a zavezen. Pod "hořejším" rybníkem,naproti číslu 32, byl po velkém požáru v roce 1931 na místě spálené pastušky postaven pomník sedmi padlým bílovským vojákům z první světové války. Pod ním pak stojí malá kaple postavená roku 1881 na místě sešlé zvoničky.

Celková rozloha katastru činila před 2. světovou válkou 621 ha, 38 arů . Z toho 171 ha, 92 arů činil obecní majetek.

Popisných čísel v letech 1886 - 1923 bylo 32, pak bylo postaveno dalších pět čísel. Zajímavý snad může být i údaj, že v roce 1932 žilo v naší obci 195 lidí, z toho 34 osob služebných.


Z historie Bílova

V knize Antonína Profouse Místní jména v Čechách se dozvídáme, že " jméno Bílov, vzniklé úžením z Bielow, znamenalo původně Bílův, tedy dvůr." Je tedy pravděpodobné, že Bíl, staročesky Biel, byl asi zakladatelem Bílova, snad pověřeným plaským klášterem. Jisté je, že jména měst a vesnic končících na -ov (Křečov, Potvorov, Hubenov, Výrov apod.) jsou většinou odvozena od jmen zakladatelů.

Kdy byl Bílov založen, přesně nevíme, neboť v dějinách plaského kláštera, se kterým jsou osudy naší vesnice spjaty,není o této události žádná zmínka.

V kronice rodu Kouklů z Bílova se však dozvídáme následující:

... Dočítáme se však přece ve spisu Filia Plassensis (Lípa plaská) na straně 317, že Bílov je uveden mezi statky, které roku 1299 patřily k panství jmenovaného kláštera.Dále víme z knihy Profousovy, že zakladatel Bílova, Biel, uvádí se na soudní listině jako svědek již roku 1197. Musil tedy býti Bílov založen již před tímto rokem.

R. 1893 vydal Hermenegild Jireček Topografii českých měst a vesnic, obsahující období skoro až do konce 12. století. Z hejtmanství kralovického jsou tam uvedeny vsi Babiná, Obora a Křetsov (Křečov) s tím, že tyto vesnice daroval kníže Soběslav klášteru plaskému r. 1175.Bílov tam uveden není. Je tedy důvodná domněnka, že mohl být založen mezi lety 1175 a 1197.

Zdali patřil Bílov kdysi ke tvrzi potvorovské, kde kolem roku 1150 vládl mocný zeman Kuna se svou zbožnou manželkou Anežkou z Potvorova, nelze dokázat, přestože zprávu o tom podávají dva bílovští rodáci, totiž Václav Fencl, rolník z Bílova č. 5, v Památníku hasičské župy kralovické z roku 1904 a učitel Blažej Bušek v článku Kratičká historie obce Bílova, uveřejněném v Národopisném věstníku československém na rok 1920.

Poněkud jiného názoru o datu vzniku naší obce je spisovatel Václav Kočka ve své knize Dějiny politického okresu kralovického z roku 1930, který se domnívá, že Bílov byl založen společně s Hubenovem až kolem roku 1340. Patrně se však mýlí, neboť Bílov i Hubenov jsou uváděny již roku 1299 mezi statky patřícími toho roku k plaskému klášteru.

Původně bylo v Bílově 16 usedlých rolníků. Pisatel kroniky rodiny Kouklovy sám slyšel od svého otce, že Bílov měl původně 16 lánů a 16 usedlých rodin - jejich všechna jména už asi nikdy nezjistíme. Tito osadníci nebyli však pravými vlastníky svých usedlostí, nýbrž pouhými nájemci a zároveň poddanými své vrchnosti. Roku 1404 vysadil plaský opat Bohumír (1399 - 1425) osadníky v Bílově právem zákupním. Znamenalo to, že sedláci si mohli zakoupiti pozemky do svého vlastnictví a tím vlastně zabezpečení dědičného vlastnictví půdy s podmínkou, že nebude poddanému prokázáno nedbalé hospodaření. Mimoto právo zákupní - emfyteutické - určovalo povinnosti poddaných v podobě peněžních dávek pravidelně dvakrát ročně placených, obvykle na sv. Jiří a na sv. Havla. Toto právo bylo nepochybně výhodné jak pro poddané, tak i pro vrchnost, neboť každý člověk lépe pracuje na svém, než na cizím.


Roku 1419 začaly války husitské ...

Roku 1419 začaly války husitské, které se nevyhnuly ani našemu kraji.Byl zpustošen kostel v Potvorově a 3. 6. 1420 přitáhl Žižka s husity i ke klášteru plaskému, spálil jej do základů a mnichy dal povraždit. Opat Bohumír prchl tehdy do Manětína, kde roku 1425 zemřel.V Bílově samém byly čtyři ze 16 statků spáleny docela, pravděpodobně v roce 1425, kdy do naší krajiny přitáhli táboři a sirotci a poplenili majetek svých nepřátel, pánů z Kolovrat. Z těchto poustek byly teprve roku 1570 založeny dva grunty.

Protože za válek husitských neměla koruna královská od kláštera žádný příjem, zapsal král Zikmund (1419 - 1437) bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat na Libštejně a Krašově roku 1420 městečko Kralovice a 14 vesnic kláštera plaského, mezi nimi i Bílov.

Při dělení pánů z Kolovrat byl Bílov přidělen roku 1432 ke hradu Krašovu, který držel r. 1450 Hanuš a po něm jeho syn Hanuš II. Tomu to potvrdil roku 1463 král Jiří z Poděbrad (Min. vnitra G 45/2). Hanuš II. " chtěl dát dobrou vůli r. 1471 na zástavy plaské " panu Zdeňkovi ze Šternberka, ale pro odpor opata Jana Kreka (1466 - 1476) z dohody sešlo. Proto Hanuš II. postoupil r. 1480, již za vlády opata Adama (1478 - 1485),zapsané dědiny i s Bílovem za výplatu 1 600,- kop klášteru plaskému, u něhož pak zůstal Bílov až do zrušení kláštera plaského dne 9.11. 1785.

Tak tomu bylo i v dobách pro klášter tíživých za opata Bohuslava (1530 - 1556), kdy byly vymáhány veliké dávky na válku s Turky a opat byl nucen zastaviti roku 1543 téměř všechny klášterní statky Floriánu Gryspekovi, pánu na Kaceřově po dobu " čtyř životů". Klášteru plaskému zbylo tehdy jen pět vesnic a to Žebnice, Mladotice, Bílov, Lednice a Nebřežiny, jak uvádí Václav Kočka, Ottův slovník naučný (sv. XIX.,str. 847) i urbář z roku 1577.

Krátká změna pro Bílov i pro celé panství plaské nastala po druhé pražské defenestraci v roce 1618, kdy začala válka třicetiletá.Vojevůdce českých stavů, Mansfeld, dobyl dne 21.11. 1619 Plzeň a protestantští stavové hned jednali o prodeji kláštera plaského a jeho statků.
Ves Bílov a dvůr Olšany se snažila koupit paní Ludmila Kolovratová z Einsidle, ale ke koupi asi nedošlo. V roce 1620, po smrti Václava Gryspeka, Floriánova syna, napsal totiž pan Václav Vorlich z Bubna a na Zvíkovci českým protestantským stavům, aby mu prodali panství plaské, že peníze složí ihned. Ale protože se nemohl pro podagru vydat hned na cestu, předběhl ho Šebestián Pernklo z Bučí a ze Schonreitu, komisař kraje plzeňského, který dokazoval, že má na klášteru plaském pohledávku, a proto mu direktoři postoupili dědičně vesnice Bílov, Lednici, Mladotice, Nebřežiny, Žebnici a dvůr Olšany. O zpustošený klášter plaský se nikdo neucházel. Avšak již roku 1621, po prohrané bitvě na Bílé hoře, byl Šebestián Pernklo odsouzen ke ztrátě všeho jmění a jmenované vesnice opět byly vráceny plaskému klášteru.

Po zrušení kláštera zůstalo panství 40 let ve státní správě. Roku 1825 vypsala správa státních statků veřejnou dražbu na prodej celého panství plaského. Koupil ho r. 1826 kancléř kníže Klement Václav Lothar Metternivh - Winneburg za cenu 1 100 050 zlatých, tedy o 300 232 zlaté laciněji, než byla odhadní cena, čemuž se nelze divit, neboť za 40 let státní správy panství neobyčejně zpustlo (!).


16. a 17. století - další zprávy o Bílovu

Ze 16. a 17. století se objevuje ještě několik dalších zpráv o Bílovu:

"... Když kralovičtí s purkmistrem v čele z návodu Gryspekova se zmocnili roku 1569 poutního kostela v Mariánské Týnici - bylo to za opata Ondřeje Widemana (1567 - 1572) - pod záminkou,že prý patří k oné polovici Kralovic, jež jim byla od kláštera dána v zástavu, vzali mnichu Šimonu Lemerovi klíče, jej vyhnali a v kostel se uvázali. To zavdalo příčinu k dlouhému sporu, ve kterém na straně kláštera svědčili proti Gryspekům poddaní ze Žebnice a Bílova. Z Bílova to byli: Jan Rejček, Bláha a Tomáš Kymel. Gryspekové prohráli a roku 1613 bylo rozhodnuto, že Týnice s kaplí náleží klášteru plaskému.

... Roku 1615 vedli pak Gryspekové s klášterem plaským další spor - o hranice, ač si neprávem osvojili Volesko. Proti Gryspekům svědčili tito občané bílovští: Bárta Juha, Havel Koura, Jíra Bulín, Blažek Bušek a Bárta Škach.Gryspekové opět prohráli a museli prodati Volesko klášteru.
(Archív Národního muzea v Praze, fascikl 160 Plasy,č.1)

... O smutnější události pro Bílov se dovídáme z roku 1663, kdy u Kouklů hospodařil Pavel Kyml. Tehdy se strhla neblahá rvačka na lukách u Lednice, kterou způsobil rytíř Adolf Norbert Miseroni z Lysonu a na Krašově ve sporu o zmíněná luka. Ledničtí si povolali na pomoc kováře bílovského Václava Prusíka, na něhož Miseroni vystřelil z pistole a dvěma kulemi skrze život jej naskrze prorazil, takže Prusík asi po třech hodinách s velikou bolestí skonal.

... Druhá velmi smutná zpráva pro Bílov byla, když Jan Kozlovský,slouha bílovský, zavraždil v opilosti vlastní ženu. Kvůli tomu byli dne 1.12. 1671 vyslýcháni na radnici kralovické tito sousedé bílovští: Václav Juha, 65 letý, Václav Reček, konšel, 60 letý, a Jan Škach, soused 62 letý.Také pak Mates Bartl, lazebník z Kralovic, který ohledal mrtvolu, stár 28 let. Vrah byl 25.3 1672 v Kralovicích mečem popraven, tělo jeho bylo po stětí vpleteno do kola a hlava jeho byla nastrčena na kůl ku příkladu a postrachu jiným.
(Obě zprávy našel pisatel kroniky v kralovickém archivu, o druhém neštěstí prý psal ve své kronice i pan Josef Vašmicius, penzista v Kralovicích.)

... Roku 1680 se vzbouřili všichni poddaní v panství plaském,libyňském, petrohradském a rabštejnském.Albrecht Jindřich Kolovrat, hejtman kraje rakovnického, přitáhl s vojskem a hned při první srážce bylo několik odbojníků zabito, mnoho jich zraněno a schytáno a přivedeno k výslechu do Vysoké Libyně.(Archív plaský IV/10 č.69) Z bílovských občanů nebyl nikdo zabit ani zraněn, ba plaští poddaní nebyli by se ani přidali k vzbouřencům, kdyby jim poddaní z okolních panství nebyli vyhrožovali, že jim vypálí jejich dědiny. (Dr. Ant. Podlaha : Posvátná místa království českého III, str. 79 ) Z toho je patrno, že poddanství při klášteře nebylo z nejtěžších. Toho roku hospodařil v Bílově č. 8 Bernard Kymel.

... Za války třicetileté bylo v Bílově spáleno 6 statků docela. Počet obyvatel se tím zmenšil tak, že ještě v roce 1651 bylo v Bílově pouhých 54 obyvatel.

... Osadníci byli zcela při straně podobojí, proto nařídil jim opat 1598,aby buď pod jednou přijímali, aneb do roka se vyprodali a vystěhovali. Když poddaní neuposlechli, stěžoval si opat u české komory, že ho poslouchati nechtějí a žádal za jejich potrestání. Bílovští si stěžovali z návodu Šimona Zdusíka z Kralovic u české komory, že jim opat bere odúmrtí a robotami a platy je přetahuje. Komora napomenula roku 1599 opata, aby poddaným neubližoval (Min. vnitra C104/5, sv. 1-2).


Obyvatelstvo

Dle urbáře z roku 1558 bylo ve vsi 12 osedlých. Václav Kočka ve svých Dějinách politického okresu kralovického uvádí i jména držitelů půdy. Tato jména se udržela v Bílově, alespoň jako označení stavení (např. " u Rečků "), až dodnes a je možné, že předkové těchto rodů byli původními zakladateli Bílova, snad už ve dvanáctém století.

Jsou to tato jména:

1/ Blažej Bušek - drží 1,5 lánu ( lán byla plošná míra, jež se měnila z místa na místo a zhruba měla dnešních 18 ha. Čsl. vlastivěda, Dějiny I, str.50), platí o sv. Jiří a Havle po 38 groších, žita a ovsa ročně 4 strychy, 2 slepice a 32 vejce. K dceři Jakuba Buška se přiženil r. 1655 Václav Hynek a ujal se gruntu. Říkali mu Bušek.

2/ Bulín - drží jeden lán, platí jako Bušek. Roku 1651 Anna, vdova po Martinu Bulínovi, drží grunt bez potahu. Od roku 1658 ho drží syn Václav Bulín.

3/ Jan Rejček - drží 1,5 lánu a platí jako Bušek. Roku 1648 to byl pustý grunt, který roku 1652 Václav Rejček nově osadil. Roku 1673 ho přejal jeho zeť Matouš Prusík. Statek měl povinost odvádět k záduší do Potvorova krávu.

4/ Havel Koura - drží 1,5 lánu a platí jako Bušek. Roku 1651 drží grunt Adam Koura. Roku 1666 ho vdova po něm, Anna Kourová, postoupila své dceři Kateřině, vdané za Jana Dlouhého.

5/ Slach - kovář, drží jeden lán a platí jako Bušek. Roku 1648 byl grunt pustý. Nově ho osadil Ondřej Slach. Vdova Kateřina ho r. 1663 předala Lukáši Kočkovi z Červeného mlýna, ale ten z gruntu zběhl. Pak se ho ujal Jiří Hotěk z Potvorova.

6/ Juha - drží 1 lán, platí jako Bušek. Roku 1651 drží statek Václav Juha, od roku 1681 jeho syn Matěj.

7/ Matěj Dškach - drží 1,5 lánu, platí jako Bušek. Roku 1648 je grunt pustý. Matěj Dškach jej znovu osadil, ale roku 1651 zemřel. Vdova Sabina prodala statek Janu Hlavatému z Kočína, kterému však vesničané říkají Dškach.

8/ Jiří Kouba - drží 1,25 lánu a platí jako Bušek. Roku 1651 drží statek Jakub Kouba, od roku 1666 syn Matěj. Také tento statek odvádí k záduší do Potvorova krávu.

9/ Hynek - drží 1,5 lánu, platí jako Bušek. Roku 1651 drží grunt vdova po Hynkovi, Eva, od roku 1654 syn Václav a od roku 1662 jeho bratr jan Hynek.

10/ Pícl - drží 1,5 lánu a platí jako Bušek. R. 1651 drží statek Vít Pícl, který r. 1657 prodal grunt Tomáši Kozlovskému z Potvorova.

11/ Jíra Vlk - drží 1,25 lánu a platí jako Bušek. Zemřel 1629. K vdově Zuzaně se přiženil Jan Šustr, jemuž opět Vlk říkají. Roku 1651 drží statek Jan Vlk, od roku 1667 pak Barta Burda z Potvorova.

12/ Kyml - (prvotně slul Kmínek) drží 1 lán a platí jako Bušek. Roku 1648 byl grunt pustý, nově jej osadil Tomáš Kyml. Od roku 1662 držel grunt syn Jiří a po něm vdova Anna, která se roku 1668 vdala za Pavla Kavku z Hradiště.

Tito hospodáři mají mezi sebou 4 poustky, z kterých platí při každém platu po 38 groších kromě ospů (sypané obilí - zrní) a robot. Při sv. Havle dávají z každého lánu po dvou groších.

Z těchto pustin vznikly roku 1570 dva grunty:

13/ Hanzl Bláha - drží 1,25 lánu a platí o sv. Havle a Jiří po 38 groších, ospů neplatí, o vánocích dávají dvě slepice a 32 vejce.

14/ Kondel - drží 1,25 lánu a platí o sv. Havle a Jiří po 1 kopě a 15 groších, 2 slepice a 32 vajec Ospů neplatí. Roku 1649 získal grunt Jan Juha za 138 kop, z nichž 69 připadlo vdově po zemřelém Kondelovi a 69 dceři. Juhovi říkají Kondel.

Všichni poddaní platí z každého lánu po dvou groších vápenného, robotují z každého lánu po třech dnech s potahem a ve žních musí 8 dní žíti. Rychtář Blažej Bušek platí z louky (?) osm grošů, Kondel z poustky 1 kopu 10 grošů, dvě slepice vápenného a 1 kopu 26 grošů dymného.

Tolik tedy o nejstarších obyvatelích Bílova a jejich povinnostech vůči vrchnosti. Pro srovnání bych rád ještě uvedl několik čísel:

Rok: 1651 | 1850 | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930
Počet ob.: 54 | 243 | 248 | 234 | 237 | 202 | 213 | 209 | 200

Rok: 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1995
Počet ob.: 148 | 137 | 122 | 91 | 76

A ještě trochu podrobněji: v roce 1885 měl Bílov 31 domů, 118 mužů a 116 žen. Dle vyznání bylo tam 228 katolíků a 6 Izraelitů.

Roku 1895 měl Bílov 621 ha, 32 domů, 237 lidí.

Roku 1900 bylo v Bílově ze 202 ob. 198 katolíků a 4 židé.

15.2. 1921 měl Bílov 621 ha, 32 domů, 209 lidí, z toho 208 Čechů a 1 Němce, dle náboženství pak 207 katolíků,1 evangelíka a 1 československého vyznání.

1.12. 1930 bylo v Bílově 37 domů, 200 lidí, z toho 1 Němec. Dle náboženství tam bylo 187 katolíků, 4 vyznání českobratrského a 8 československého.

1.3. 1950 bylo v Bílově 151 Čechů, z toho 146 katolíků, 2 lidé českobratrského vyznání a tři bez vyznání.

Myslím si, že je jasně vidět nejenom to, jak třicetiletá válka vylidnila český venkov, ale také to, jak nebezpečně se údaj z roku 1995 blíží číslu z roku 1651.


Památky v Bílově

Původně byl Bílov téměř uzavřenou okrouhlicí a dle odborných znalců Bílov vynikal nejčistší plaskou architekturou obytných stavení i ostatních budov. Uprostřed byla pastuška, starobylá zvonice, kovárna a tři rybníky.

Z obce vedly tři východy zvané brány, pojmenované většinou podle posledních obydlí, jen brána na západě byla pojmenována podle obce Žihle. Před vchody do vesnice stály starodávné smírčí kříže, dřevěné a vysoké, jeden na Březině, druhý u Žihelské brány, třetí dřevěný kříž, asi nejvyšší, byl postaven před starobylou zvonicí uprostřed návsi. Byl prý zhotoven ze silného jadrného kmene modřínového roku 1812.

Již zmiňovaná dřevěná zvonice byla nahrazena poměrně velikou kaplí, stojící dodnes uprostřed vsi. František Koukl, rolník z čp.8, odkázal před svou smrtí ( zemřel 19.11. 1877 ) na novou kapli v Bílově 100 zlatých. Proto si přáli bílovští občané nahradit zvonici kaplí, ve které by bylo možno sloužit i mši svatou. Stavba kaple začala roku 1881 a dokončena byla již roku 1882. Dřevěný oltář zhotovil mistr truhlářský Antonín Engelthaler z Kralovic. Oltářní kámen (altare portatile) byl vyžádán z Plas ze zrušených oltářů tamního klášterního kostela a jsou v něm uloženy ostatky sv. Faustina a sv. Prospera. Potom bylo zažádáno u knížecí arcibiskupské konsistoře v Praze, aby v bílovké kapli směla býti sloužena mše.To bylo povoleno přípisem č. 4217 ze dne 12. 7. 1882 v tom smyslu, že se tam povoluje sloužiti mši svatou jen ve všední dny, vyjma tři poslední dny ve svatém týdnu. Požehnána byla kaple 22.10. 1882 od P. Fr. Brože, faráře vysokolibyňského za přítomnosti faráře kožlanského P. Josefa Kubů, kaplana kralovického P. Václava Novotného, faráře potvorovského P. Karla Appla a řídícího komisaře c.k. okresního hejtmanství v Kralovicích, pana Liboria Pivce.( pamětní kniha Liber memorabilium fary potvorovské I, str. 107)

Starobylý vysoký kříž před kaplí začal uhnívat. Bílovští proto roku 1915 odřízli jeho nejdolejší část a kříž opět zasadili, poněvadž svou délkou plně postačoval. V roce 1960 kříž ještě stál ( již 148 let ).Novým byl nahrazen kolem roku roku 1970.

Zvonek byl z věžičky kaple sňat za doby Hitlerovy, 3.4. 1942, právě na velký pátek.Byl odvezen do Německa, kde se ztratil. Současný zvon, který však prý se zvukem ani tónem nevyrovná původnímu, byl posvěcen 3.2. 1947 děkanem Bohuslavem Poustkou. Zvonek dostal jméno Blažej.

Kapli, ve které by šla sloužit mše, měla ze všech obcí patřících k faře potvorovské, pouze obec bílovská. Mše se zde sloužila v době , kdy farář potvorovský, P. Karel Appel, z vděčnosti za uzdravení se z těžké nemoci, se přičinil o opravu vnitřku potvorovského kostela, který tak byl půl roku vyřazen z činnosti. Mše se zde však sloužila i jindy, např. o pouti, o posvícení, při svatbách a jiných příležitostech.


Sňatky v Bílově

Pan Josef Vlk z Bílova čp. 26 oznámil pisateli bílovské kroniky, že v kapli byly uzavřeny tyto sňatky:

1/ Václav Bulín z č.15 a Rosalie Juhová č.3 - oddával je P. Václav Jirásek dne 18.8. 1913.
2/ Ant.Dvořák a Marie Bulínová - oddával je P.F.Vambera 26.1.1923
3/ Vojtěch Kail a Anna Kučerová z Mladotic - oddával je P.F Vambera 4.2.1924.
4/ Josef Vlk z č. 25 a Barbora Sinkulová z č. 12 - oddával je P.F. Vambera 4.6. 1925.
5/ Matěj Forman a Marie Vlková z č. 26 - oddával je P.F. Vambera 25.4. 1926.
6/ Josef Kouba z č. 18 a Zdeňka Bulínová z č. 11 - oddával je P.Josef Sychra dne 26. 1. 1929.
7/ Václav Vopat z Žebnice a Marie Slachová z č. 29 - oddával je P. Dr. Kamil Kabourek 31.3. 1935.
8/ Václav Štork z č. 21 a Milada Vlková z č. 26 - oddával je P.Dr. Kamil Kabourek 13.7. 1935.
9/ Stanislav Bulín z č. 11 a Milada Bušková z č. 31 - oddával je P. Dr. Kamil Kabourek 10.7. 1935.

(Toto uvádí rodinná kronika rodu Kouklů. Pamětníci František Slach z čp.29 a Ladislav Bulín čp.14 se však domnívají, že sňatek V.Bulína a R. Juhové byl uskutečněn v Potvorově.Václav Bulín prý šel domů kolem kapličky, ale jeho nová žena prý přišla kolem humen.)

V téže kapli byla hned po skončení první světové války zasazena pamětní deska s fotografiemi 7 bílovských chlapců padlých ve válce.
Byli to:
Josef Sinkule z čp. 20, který padl 16.8. 1914 na Srbsku,
Mikuláš Kouba z čp. 18 - padl 6.4. 1915 v Karpatech
Václav Bušek z čp. 4 - padl 25.6. 1916 v jižní Haliči v Bela Horuvka,
Václav Kouba z čp. 19 - padl 4.2. 1917 na Stryji v Haliči,
Josef Heidenreich z čp. 23 - zemřel v olomoucké nemocnici 25.12. 1917,
Josef Bušek z čp.24 - padl 24.4. 1918 v Jekatěrinburgu v Rusku,
Alois Babor z čp. 16 - zemřel 1.4. 1920 v záložní nemocnici v Plzni.

Roku 1956 byla věž kaple nahrazena novou, kterou zhotovil tesařský mistr Alois Král z Výrova a oplechoval klempíř Čech z Kožlan. V roce 1957 byla střecha kaple pokryta novými taškami. Práci provedl Jindřich Pašek z Kaznějova. O rok později kapli vymaloval Vojtěch Janda ze Žihle. Oprava kaple stála 11 200,- Kčs.


Kříže a kamenné sloupky

Při cestách vedoucích ke vsi stavěli bílovští občané kamenné kříže a sloupy. Nejstarší kamenný kříž stojí při silnici do Potvorova a postavil jej Martin Slach, rolník z Bílova č.1. Je na něm tento nápis: Požehnej nás Všemohoucí Bůh Otec, Syn a Duch Svatý. Amen. Martin Slach 1857.

Další stojí dále směrem k Potvorovu. Je na něm na kříži Kristus a uprostřed je obraz Panny Marie malovaný na plechu. Tento obraz byl r. l956 obnoven malířkou Annou Šlaufovou. Dole na kameni je nápis: Vzácná jest přímluva Tvá u Toho, jehož Matka jsi, a proto i spasení naše skrze tebe doufáme. Obětovali ke cti a slávě Boží manželé František a Kateřina Kouklovi z Bílova č. 8 roku 1878.

Ve "Škachovic bráně" stojí kamenný kříž, který ke cti a chvále Panny Marie postavili Blažej a Tekla Koubovi z Bílova č. 19 roku 1886.

Jdeme-li Žihelskou branou k lesu, spatříme na bývalém rozcestí dvou cest pěkný kamenný sloup, který postavil Martin Sinkule, rolník z č.12 roku 1887, jak hlásá letopočet dole na sloupu. Ve výklenku hlavice byl dříve obrázek sv. Františka Serafinského.

Šlo-li se z Bílova k Vysoké Libyni, bylo tam možno před 2. světovou válkou nalézt krásný kamenný sloup s obrázkem sv. Anny. Postavil jej patrně dědeček pisatele kroniky, protože stál na Kouklovic poli. Ale pak někdo sloup rozbil a jeho části odvalil na pole velkostatku libyňského. Za doby socialismu pak traktoristé z Vysoké Libyně používali menšího kusu válce a hlavice ze sloupu jako závaží na branách a dva největší kusy, t.j. spodní balvan a větší válec odvalili do příkopu nové silnice stavěné mezi Bílovem a Vysokou Libyní. Hlavice sloupu byla později nalezena (1957) za zdí libyňského hřbitova, převezena za pomoci družstevníků ( předseda byl pan Václav Juha) do Bílova ke Kouklům a panem Václavem Kapsou opravena. Potvorovský kameník Klouček pak z velkého kamene nalezeného r. 1957 "na Pajtlíce" vyrobil chybějící část sloupu a obnovený pomník byl znovu vztyčen 18.9.1958 těmito občany: Václavem Kapsou jako vedoucím, Václavem Slachem, který přijel s koňmi zapřaženými do valníku, Františkem Slachem a Vladimírem Kourou za přítomnosti profesora Koukla.

Hned pod Bílovem u silnice vedoucí k Sedlici je kamenný sloup s obrázky sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého v hlavici. Postavil jej Martin Slach z Bílova č. 1.

Na rozhraní cest na poli zvaném "Na dlouhém" v Hruškách postavil Josef Babor z čp. 16 krásný kamenný kříž, ale když bylo v Bílově zřízeno JZD, týž rolník posunul onen kříž r. 1954 na rozhraní silnic "V Hruškách" blíže k Bílovu a nechal zhotovit plechovou stříšku nad tělo Kristovo.

Jdeme-li z Bílova "Pod Březinu", uvidíme na rozhraní silnic k Pajtlíku a Pod Březinu kamenný kříž, který nechal vyrobit František Koukl z čp.8 se svou manželkou Annou asi r. 1920. Na kříži je tento nápis: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, který si nás svou Předrahou krví na kříži vykoupil.

Na cestě z Bílova k Volesku, skoro až na hranicích bílovského katastru postavili titíž manželé další kamenný kříž, na jehož mramorové desce byl tento nápis: Sladké Srdce Ježíšovo, buď naší spásou. Byl postaven také asi roku 1920. Později, rovněž 18.9. 1958, byl znovu postaven, blíže u Bílova. Roku 1961 byl na pomníku uražen kříž a rozbita deska s nápisem.

Na téže cestě k Volesku stával kdysi na Kondelovic poli dřevěný sloupek se soškou Jana Nepomuckého, který byl odstraněn při stavbě cesty k Volesku.

V polích za humny směrem k Sedlici stál na Buškovic poli dřevěný sloupek se soškou sv. Anny ve výklenku.Při scelování polí za doby socialismu p. Vojtěch Bušek, rolník a hostinský v Bílově č.4
postavil onen sloupek , který sám již roku 1942 obnovil, na okraji louky k Sedlici.

Bohužel r. 1960 bylo mnoho křížů a sloupů poškozeno a rozbito, dokonce i na potvorovském hřbitově byl uražen kříž na pomníku kněze P. Hungra.

Mezi bílovské památky nesporně patří i dvě kamenné baby, kameny s vytesanými kříži, o nichž píše F. J. Zetek ve svém Popisu politického okresu kralovického toto:

"Podle všech známek a historických dohadů stýkaly se na území kralovického okresu pravděpodobně tři české kmeny" Čechové, usazení odtud na východ k Praze, Lučané na severozápad k Žatci a Sedlčané na západ k Chebu. Dosud prý označují toto rozhraní kameny, jakési mezníky, BABY zvané, jež mají tvar hlavy s krkem, což je charakteristickým svědectvím původu z doby našich pohanských předků. Do těchto mezníků byly vtesány na počátku křesťanské doby cyrilometodějské kříže, aby tím byly zastřeny stopy pohanství. Dle jiných historiků jsou tyto kameny z doby pozdější a značily rozhraní mezi jednotlivými kraji nebo snad i panstvími za Boleslava II. nebo i v době mnohem pozdější. Kameny ty se vyskytují dosud v Hlinách u Dřevce, na Červené hoře, u Bílova, u Rabštejna a České Doubravice."

Další názor je, že se jedná o smírčí kříže, postavené na místě dávných zločinů.

Je ovšem pravda, že "baba" stojící směrem k Sedlici má poněkud odlišný tvar.

Ze staveb historicky cenných se v Bílově mnoho nedochovalo, neboť většina původních stavení, dřevěných, s doškovými střechami a drnem, pokrývajícím hřeben střech, byla zničena při dvou katastrofálních požárech v roce 1909 a v roce 1931, které postihly téměř celou vesnici. Dodnes se zachovala ze starších dob pouze dřevěná sýpka v čp. 17 u Jana Šajnera ( dříve "u Červenků"
a ještě dříve " u Chaloupků").


Z historie méně dávné

O Bílovu psala prý mnoho ve své domácí kronice paní Rozálie Kozová, která pocházela z Bílova z č. 8 a provdala se do Potvorova. Zmiňuje se např. o "starém Rečkovi", t.j. o Martinu Sinkulovi z č. 12, jenž zemřel r.1871. Jako rychtář prý rozdělil obecní lesy na díly ke hrabání steliva, aby se lidé nemuseli hádat o stelivo, když se hrabalo společně. Jako rychtář prý jezdil na koni do Plas k různým řízením a byl také prvním hostinským v Bílově. Jiný právo točit pivo toho času nedostal.

Dále se dozvídáme z její kroniky, že dne 4.7. 1906 zemřel František Juha z Bílova č. 3, obecní starosta, člen školské rady a okresního výboru, ve stáří 47 let. Dvacet roků byl ženatý a zanechal jedinou dceru. Byl to prý člověk vážený, vlídný a upřímný.

Tolik z kroniky Rozálie Kozové zapsal kronikář rodu Kouklů.

V jeho kronice i v oficiální kronice Bílova pak najdeme další zajímavosti z Bílova 19. a 20. století:

- První volby v samostatné Československé republice se konaly 15.6. 1919. Prvním starostou byl zvolen Alois Sinkule, rolník z č. 6.

- 1907 byl v obci ustanoven spolek pro pojišťování koní a též druhý spolek pro pojišťování hovězího dobytka. Hlavní zásluhu o to měl Václav Fencl z čp. 5.

- Pro porovnání se situací po "něžné revoluci" v roce 1989 a v letech devadesátých je, domnívám se, zajímavý zápis z kroniky obce Bílova, pořízený po roce 1918:

28.10. 1918 byl za ohromného jásotu a nadšení prohlášen samostatným i stát československý. Bohužel, všeobecná radost byla brzy zkalena mnohými nepřístojnostmi jak v ohledu politickém, tak i v ohledu kulturním a náboženském.
Rozpoutaly se smutné lidské vášně nasvědčující, že osvobozený lid československý nedospěl ještě k úplnému pochopení své samostatnosti. V mnohém ohledu tvořily se též překotné zákony, které nebyly k dobru zdravého vývoje našeho státu a národa jeho.

- Koncem r. 1919 bylo zrušeno právo starousedlých zákonem.V důsledku toho bylo těmto odebráno užívání políček "U Mytí" a luk "Na Losích". Tyto pozemky jakož i všechno ostatní kmenové jmění připadly tudíž do majetku obce a vydražily se veřejnou dražbou. Pro počátek měli právo na dražbu pozemků "V Mytí" a "Na Losích" nejpotřebnější obyvatelé v obci - držitelé do 8 ha.

Z druhé strany přestala v důsledku zrušení práva starousedlých povinnost těchto konati bezplatně práce obecní, které od těchto dob se vesměs platí z obecní pokladny.Aby však starousedlí nebyli příliš zkráceni, stanovil zákon, že výtěžek z výkazu obecních lesů v období prvních šesti let po zrušení práva starousedlých připadl z jedné poloviny těmto a z druhé poloviny obci.

- Po zrušení práva starousedlých (1920) vznikly i v naší obci neblahé spory mezi sedláky a domkáři, takže v tomto roce se ani výkaz v lese nedělal.

- V dubnu 1920 se konaly volby do Národního shromáždění. Z Bílova obdržěli z 91 voličů agrárníci 55 hlasů, domkáři 21, lidovci 11, a sociální demokrati 3 hlasy.

- 16.11. 1920 vyhořely stodoly v čp. 14, 15 a 16. Oheň vznikl ve stodole čp. 14 při parním mlácení. Stavby přišly do největší drahoty. Pro drahotu bylo také mnoho loupeží a krádeží, zvláště v kostelích.

- V roce 1921 přede žněmi bylo zrušeno vázané státní hospodářství a tím ceny nebývale stouply.

- (1922) Letos dostali hospodáři od státu kruté nadělení, tzv. dávku z majetku, která měla býti během tří let splacena a která např. v čp. 8 obnášela 32 662 Kč.

- V čp. 24 hořelo dvakrát po sobě. Stodola zde lehla popelem dne 13.2. 1924 a chlévy s obytnými staveními dne 19.2. 1924.

- Světová válka odhadovala se zpočátku na krátkou dobu. Asi 12 osob bylo z Bílova hned vzato na vojnu. V roce 1915 dosáhl počet odvedených 29 mužů.Stát bral na vojnu všechny alespoň trochu způsobilé muže od 18 do 50 let. Prvními těžce raněnými byli Václav Sinkule z čp. 12 a Josef Koura z čp. 13. Ranění a nemocní vojíni z našeho kraje byli léčeni většinou v Plasích.(Jména padlých bílovských občanů byla uvedena výše.)

- Největší nouze za války byla u nás o svítivo, mýdlo a kuřivo. Potraviny vyměňovaly se za látky, obuv, mýdlo a svítivo.Rekvizice zásob prováděla se jako jinde. Úroda za války byla povětšině velmi dobrá, v důsledku čehož a postupně stoupajících cen bylo
rolníkům, zvláště zadluženým, značně pomoženo.

- Na obilí byla roku 1915 stanovena nejvyšší cena: žito 36 Kč, pšenice 42 Kč, ječmen 28 Kč, oves 22 Kč. Hrách byl prodáván volně a dosáhl neslýchané ceny až 150 Kč a v roce 1919 až 1200 Kč za q.

Melivo vydávalo se ve mlýně pouze na lístky, neboť se úředně povolovalo na osobu pouze 20 - 30 dkg mouky denně.

- V roce 1915 byla obec Bílov nucena dáti přes 8 vagónů obilí státu, a to : žita 5 vagónů, pšenice, ječmene a ovsa po jednom vagónu.

- Na jaře 1916 byly státem určeny ceny obilní takto: pšenice 42K, žito 36 K , mouka pšeničná stála 1.10 K.

- V roce 1920 dosahují ceny látek již 30 - 50 tinásobné ceny předválečné.

- Kulturní činnost omezuje se na občasné působení ochotnických divadelních spolků a na občasné přednášky, hlavně v oboru zemědělském, jakož i na hojné používání obecní knihovny, t.č. spravované Václavem Kapsou z čp. 27.

- Z hospodářských strojů jsou používány secí stroje téměř všeobecně a žací stroje ve většině selských usedlostí, hrabačky koňské také. Od roku 1913 používány jsou v obci stále tři spolkové parní mláticí stroje.

- velikým nedostatkem při dělení usedlostí bylo, že téměř všechny parcely dělily se na polovičky, čímž jejich výměra a obdělávání, zvláště při použití strojů, se tím více ztížilo.


Ohledně pracovních poměrů

V průměrném půllánu byl najímán donedávna průměrně jeden kočí a jedna služka a v celém lánu 3 -4 chasníci. V kritických letech, která počínají hlavně kolem roku 1930, šetří se ovšem i na služebných silách všemožně, takže pololáníci se omezují většinou na jednu služku a celoláníci na dvě až tři pracovní síly.

Celkový roční plat na jednu osobu, čítaje v to i přídavky a pojištění, které často platí hospodář celé, obnášel po převratě asi 3000,- Kč ročně, v nynějších těžkých dobách (1934 - 37) asi 1 600 - 2 300,-Kč ročně. To je na nynější dobu značným zatížením rolníků.

- Živobytí je po válce průměrně dobré. Zadlužených usedlostí jsou však i po příznivé válečné konjunktuře téměř celé 3/4 - v důsledku různých příčin rodinných a posledních neúrodných a kritických let. Hlavně však v důsledku dvou katastrofálních požárů v r. 1909 a v r. 1931. Zadlužení některých hospodářství je velmi těžké a dosahuje mnohdy částek 100 000,- Kč i větších.

- Z chudinské podpory berou toho času pravidelnou podporu dvě osoby po 150 Kč měsíčně. Podporu v nezaměstnanosti nebere dosud nikdo.

- Masopustní průvod konal se naposledy v plné parádě roku 1910. V tomto roce byl průvod zachycen fotografickým aparátem a na paměť potomků popsán v časopise "Národopisný věstník" zdejším rodákem Blažejem Buškem, učitelem v Kralovicích (viz přílohy).

- Při stavbě rozhledny r. 1928 na Džbánu byla v těchto místech objevena ležatá kostra, která nešetrností přítomných osob byla zcela rozrušena. Bylo vysloveno mínění,že na tomto vrchu mohlo býti v dávných dobách pohřebiště našich pohanských předků, případně že to mohly býti pozůstatky strážného člověka, dávajícího znamení strážným na sousedních vrších (trať zvaná Stráže).

- Dle statistiky z r. 1934 byly v celém bílovském katastru zastoupeny jednotlivé polní plodiny přibližně následovně: žito 99 ha (26%), pšenice 57 ha (15%), oves 80 ha (21%), ječmen 38 ha (10%), luskoviny na zrno 23 ha (6%), pícniny 50 ha (13%), okopaniny 35 ha (9%).

- Výnos zrna u jednotlivých obilovin je 20 - 30 q/ha, u luskovin 8 - 15 q/ha, jetele suchého 30 - 50q/ha, brambor 100 - 200q/ha.

- Podle sčítání dobytka z r. 1932 byl napočítán tento stav: 61 koní, z toho 29 hřebic, 348 kusů hovězího dobytka, z toho 151 dojnic, 285 vepřů, z toho 67 prasnic. Z drůbeže se pěstuje průměrně přes 1000 slepic, 500 husí a 50 kachen. Včely se chovají asi ve třech usedlostech.

- Užitkovost krav - 2000 l za rok bylo považováno za velmi dobrý výkon. Chov koní byl na dobré úrovni, volské spřežení v Bílově neexistuje.

- dne 9.10. žádá Vojtěch Rydlo o udělení chudinské podpory. Rada ve složení Josef Koura, Václav Bušek, Tomáš Kouba, František Bulín, Václav Vlk, Josef Bulín, Matěj Bušek s obecním starším Martinem Sinkulem a starostou Františkem Juhou rozhodla o udělení podpory naturální.

- Stavba školy v Potvorově - celková částka 18 522 zlatých, z toho na Bílov připadlo 5 608 zlatých (jednání obecního výboru ze dne 27.9. 1899)

- (jednání ze dne 28.12. 1900) - jmenovaný Vojtěch Rydlo žádá o peněžitou podporu, aby mohl zůstat u své sestry v Radlicích - obec mu dává 1 zlatý = 2 koruny měsíčně.

- dne 13.2.1904 jednalo obecní zastupitelstvo o přijetí krejčího Petra Babora za příslušníka obce bílovské. Dochoval se tento zápis: "Po víceletém nepřetržitém bydlení v obci bílovské za bezúhonného se chování přijat byl dnešního dne, t.j. 13. února 1904 obecním zastupitelstvem do svazu práva domovského.
Starosta- Jaroslav Bulín (?)
první radní - Václav Fencl"
Téhož dne přijat i Abrahan Fleishman do obce bílovské.

- dne 9.1.1903 - přijetí Josefa Krejčího z Kožlan a Františka Dýzla ze Stražiště do svazku domovského.

- 1905 - projektována silnice na Vysokou Libyni v délce 1 188 běžných metrů v hodnotě asi 11 119 K 32 haléřů.

- 6.3.1905 zvolen do okresního zastupitelstva v Kralovicích rolník Václav Bušek.

- dne 13.4.1908 zamítnuta žádost o požitečné právo Václavu a Anně Buškové z čp.4. (čp. 4 - 80 strychů - do r. 1864 měla právo na 3/4 dílu požitku k obecnímu statku. Od r. 1864 má právo požitku jen usedlost větší než 80 strychů nebo taková menší, která ještě za života rodičů byla mezi děti rozdělena. Tak také když r. 1885 Josef Koza z Potvorova a Martin Koukl ze Sedlice koupili usedlost čp. 4 od tehdejších držitelů Vojtěcha a Marie Julzsových za účelem parcelace a též z ní přes 40 strychů r. 1885 prodali, bylo jim právo na užitky obecní ihned odňato. Václav a Anna Buškovi se proto patrně soudili s bílovskou obcí.(1 strych - 28 arů)

- 27.12.1916 - bílovští radní odmítají žádost o válečnou půjčku hejtmanství. (Archív Plasy, Obecní protokol 1899-1930.)

- R. 1927 - o posvícení byly v Bílově obecní volby. Kandidovala strana agrární a domkáři (čsl. socialisté). Poměr těchto stran ve dvanáctičlenném výboru byl 2 : 1. Starostou byl zvolen Josef Koura z čp. 13 a převzal úřad počátkem roku 1928.

- Na slavnosti 30 letého trvání hasičského sboru měl slavnostní řeč řídící učitel a župní starosta sboru hasičů Alois Guth, zasloužilý propagátor zakládání hasičských sborů na zdejším okrsku a náš bývalý dobrý učitel v Potvorově.

- 1928 - v tomto suchém roce byl pozván známý proutkář Albín Hebda z Hříměždic u Dobříše, ale pro neporozumění občanů jeho snaha vyšla naprázdno.

- 1929 - krutá zima - 11.2. - mrazy dosáhly až -32 stupně C, u Č. Budějovic prý až -46 stupňů C. V tomto roce zemřel Jan Kail , výměnkářka M. Slachová z čp. 17 a Marie Magdaléna Viktorová z čp.28 i mladý italský legionář Ludvík Koza.

- 1930 - na podzim byla zhruba dokončena stavba silnice "Na Dole" (Potvorov - Žihle). V tomtéž roce se do vsi přiženil František Červenka ze Štichovic do čp. 17.

- 1931 - 15. června vznikl v obci veliký požár .(podrobněji viz dále). V tomtéž roce se konaly opět volby do obecního zastupitelstva.V Bílově bylo zvoleno devítičlenné zastupitelstvo,
z něhož 6 členů je za stranu republikánskou, dva za domkáře a jeden za lidovce. Starostou byl zvolen podruhé Josef Koura z čp.13, Bulín Mikuláš prvním a Bušek František druhým radním.

- 1933 - je stále velká krize hospodářská, takže je nutno podporovat nezaměstnané. V Bílově se sebralo pro nezaměstnané na Kralovicku 420 kg žita a 40 kg pšenice.

- 1934 - Letos byla téměř po tříleté přípravě provedena větší změna pozemků mezi dvanácti majiteli usedlostí a to u čp. 5, 6, 7, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 25, 32, 30. Sceleno bylo celkem 14,9781 ha, tedy skoro 15 ha.

V témže roce byl odhalen pomník padlým rodákům ze světové války, jehož cena byla 9 266,- K.( do světové války z Bílova nastoupilo 39 mužů, z toho 7 padlo nebo zemřelo, tři vstoupili do ruské a jeden do italské legie.)

V tomtéž roce také zemřela M. Dýzlová , A. Sinkulová z čp. 12 a A. Sinkule z čp. 6.


Zemědělství

Pisatel kroniky rodu Kouklů uvádí, že způsob hospodaření prvních sedláků v Bílově byl velmi primitivní,velmi dlouho se selo a sázelo jen na záhony, tak jako brambory. Pěstovalo se žito,pšenice, ječmen,hrách, vikev, směska a později i mák. Sázela se řepa, hlavně krmná, brambory a tuřín.

Obilí se žalo srpem, později kosou. Úroda bývala malá, protože se téměř vůbec nepoužívala umělá hnojiva. Mnohá pole se proto nechávala ležet ladem, aby příští rok přinesl trochu lepší úrodu. Slámy byl také nedostatek, proto se hrabalo v lesíc jehličí na stelivo.

Příčinou menší úrody v Bílově i v celé farnosti potvorovské bývaly také různé nehody a neštěstí. Tak se dovídáme v Popisu politického okresu kralovického, že v letech 1858 - 1859 byla velká neúroda, hlad a epidemie. Strych žitných otrub stál tehdy 50 zl. Roku 1859 rolník z Bílova Josef Sinkule, po statku zvaný Pícl, jezdil pro ně až do Prahy. Když je přivážel, buď už na cestě ho lidé obklopili a otruby mu rozebrali, nebo když něco domů přivezl, než je mohl rozdělit, lidé je sami rozebrali a on mohl jet do Prahy znovu.

V týchž letech koupila obec Bílov od obce Hluboká rozsáhlá luka Hlubocká za fůru chleba. Jan Kail z Bílova, bývalý podruh , vypravoval, že chodívali podruzi mlátit za 20 krejcarů v zimě do celého okolí do panských dvorů i k hospodářům do vesnic vzdálených až 2 hodiny cesty.

K lepšímu hospodaření v obci přispělo založení Hospodářské pokračovací školy v Potvorově roku 1891 a Hospodářského spolku, zvaného později Kampelička, který již roku 1893 objednal umělá hnojiva, celkem 400 q, pro rolníky farnosti potvorovské. O založení hospodářské školy i hospodářského spolku měl velkou zásluhu tehdejší potvorovský farář a později vikář František Bárta, který byl také zvolen za předsedu obou institucí.

Vápnit se začalo v Bílově asi r. 1897. Tehdy otec pisatele kroniky, pan Josef Koukl, objednal vagon vápna a v dubnu rozváželi první vápno na pole k "Louži". Z nezkušenosti bylo vápno zaoráno moc hluboko, takže úroda toho roku nebyla valná. Ale když se oráním půda převrátila, byla pak na řečeném poli druhý rok tak veliká úroda, že se i další bílovští rolníci dali rychle do vápnění svých polí.

V letech 1904 bylo veliké sucho, takže se urodilo jen málo zrna a otavy vůbec nenarostly. Mlít se jezdilo až do Čisté, kde byl parní mlýn, neboť v řekách bylo málo vody. Pro neúrodu byly odřeknuty i velké manévry, které se měly konat u Strakonic za přítomnosti císaře Františka Josefa I. Byl tak veliký nedostatek píce, že vláda zakázala vývoz pícnin, aby moc nestouply ceny a na podporu rolnictva uvolnila 15 000 000,- K. Soudní okres kralovický z toho dostal 80 000,- K. Z této částky bylo dáno 15 000,-K na stavbu nového mostu přes řeku Střelu mezi Křečovem a Mladoticemi. Zbylých 10 000,- K financoval soudní okres manětínský. Ostatní část podpory byla věnována na nouzové práce. Potvorov dostal 800,- K na stavbu silnice od Bílova do Potvorova a Bílov dostal stejnou částku na stavbu silnice k Vysoké Libyni.

R. 1906 byla dobrá úroda, v zimě však uhodily kruté mrazy.

V následujících letech zmizely úhory na polích, protože díky dobrému hnojení přírodními i umělými hnojivy a díky vápnění byla bohatá úroda nejen na polích, ale i louky dávaly více píce.

Díky větším úrodám si mohli rolníci nakoupit různé stroje k ulehčení práce: sekačky přihrnovačky, hrstačky, samovazače, obracečky.

O jisté pokrokovosti bílovských občanů jistě vypovídá i to, že byl v obci zřízen hospodářský místní spolek na pojištění hovězího dobytka a koní a také čtyři místní družstva na mlácení obilí - každé z družstev mělo kompletní parní mlátičku (!). Kromě toho se v Bílově a okolí pokračovalo se stavbami cest a silnic - do Žihle, z Bílova k Olesku (tuto cestu vyměřil Ing. agronom Josef Koukl), na Březinu.
Za 2. světové války rolníci dost trpěli neustálými rekvizicemi.


Druhá světová válka a 50.léta

V Bílově bylo od 8.3. do 13.5. 1945 ubytováno 52 mužů ruského vojska na ochranu území, v Potvorově pak bylo přes sto ruských vojínů. V úterý, 8.5. 1945, bylo několik set esesmanů již blízko Potvorova, ale byli šťastně odraženi.

Při zhoubných náletech, při nichž hynuli lidé i zvířata, byla postižena i krajina u Mladotic, kde byl nálet nejhroznější. Byl tam jeden občan zabit a jednomu byly uraženy nohy. Když potvorovští občané vezli cihly postiženým lidem do Mladotic, byli u Chrašťovic napadeni hloubovými letci. Sedm koní bylo zabito a jeden byl poraněn. Z lidí nebyl zabit nikdo.Paní Miroslava Havlíková z Potvorova vzpomínala, že když byli přepadeni letci, kteří na koně a vozy stříleli z kulometů, snažili se schovat, ale jeden její kůň byl zabit , druhý odběhl z cesty na pole, kde mu letadlo ustřelilo nohu. Bylo jí ho líto, proto bez ohledu na vlastní nebezpečí za ním vyběhla, chytila ho za ohlávku a snažila se ho dovést k mostu. Další letec po nich vystřelil a kůň náhle padl. Byl zasažen do prsou. Ona šla tehdy snad půl metru vedle něho, vedla ho u huby. Přežila.

V Bílově byli dne 4.5. 1945 zabiti na poli dva koně patřící rolníku Františku Sinkulovi (u Rečků). Z lidí v Bílově nezahynul nikdo, mladí však museli v roce 1944 kopat zákopy po celé republice. Z Bílova kopal zákopy Jaroslav Bulín čp.20,z Potvorova Kouba a jeden Slovák.

Koncem dubna 1945 byl na nádraží v Žihli vlak s asi 4 000 zajatci z koncentračních táborů - ve 37 vagónech přikrytých plachtami. Rychle umírali, někteří se snažili utéci. Jeden z nich byl nalezen 1.5. 1945 v lese u Potvorova, kde je pohřben. Byl to Ukrajinec Alexej Lukič.

Na konci války se zastavili i v Bílově němečtí uprchlící, prchající před postupujícími spojeneckými vojsky. Dne 6.5. 1945 odjeli uprchlíci z Bukoviny, Potvorova a Bílova směrem na Vysokou Libyni. Okolní Němci se však nechtěli ještě vzdát. Dne 8.5. 1945 došlo k bitvě u Přehořova a pak v Žihli. Dvacet mužů vládního vojska německého přijelo zabrat Odlezly. Tam přišli na pomoc potvorovští. Bojovalo se celý den. Byl tam zabit zubní asistent Pták z Kralovic a neznámý voják č.727. Večer v pět hodin už přišlo do Potvorova 170 Rusů, kteří bitvu skončili. Potvorovem pak byly vedeny tři transporty zajatých Němců do Žihle, mezi nimi i MUDr. Schaefer ze Žihle - bojovali ještě 10 minut po ultimátu.

Roku 1949 se přestěhoval ONV z Kralovic do Plas.

Od roku 1960 se buduje nový vodovod do Kralovic - od Nakasbrunnen v bývalých lesích hraběte Lažanského, které souvisí s lesy obce Bílova.

Vzhled Bílova se zlepšil roku 1962, kdy došlo k vyasfaltování silnic v Bílově, roku 1963 byl řádně ohražen a vyčištěn rybník v Bílově před čp.14.

1.10.1948 bylo zavedeno povinné důchodové a starobní pojištění zemědělců. Proto i v Bílově od 1.10. 1952 muži od 65 let a ženy od 60 let , kteří měli zaplacené příspěvky, dostali starobní důchod.

Zápis z Kroniky Bílova - rok 1953:" V červnu t.r. byl úředně vystěhován Fr. Fencl se ženou a dítětem na St. statek Kvasetice u Havl. Brodu. 30 hektarový sedlák nemohl přece sám se ženou i při nejlepší vůli zdolati všechny potřebné práce a tak není divu, že dodávky vázly. Lidový soud v Plasích osvobodil Fencla ze shora uvedeného důvodu, klada mu k dobru ještě to, že se oženil s bývalou služebnou a přivlastnil si její dítě. Státní žalobce však odvolal se z tohoto rozsudku ke krajskému nár. výboru a dokázal, že Fenclova rodina byla nucena opustit na určitou dobu rodinný statek, který až dosud s takovými oběťmi hmotnými i duševními udržovala ... Jeden typický případ slastiplného života většiny vesnických boháčů (kulaků)!"

Od 1.1. 1949 nedává se žádné máslo zemědělcům na pravidelný příděl, pouze z nadkontigentního odevzdaného mléka. To ovšem bylo dopřáno málokomu. Od 1.1. 1950 nedostávají zemědělci již ani lístky na maso. Že pak nemohly být splněny dodávky výrobků rostlinných i živočišných v celém kraji na 100%, jsou odpírány nesplnivším zemědělcům i domácí porážky a taktéž mletí ve mlýně. V roce 1946 se konaly volby do ústavodárného Národního shromáždění (26.5. 1946). V Bílově obdrželi lidovci 43 hlasy, národní socialisté 40, komunisté 22 a sociální demokraté 11 hlasů.

Ustavily se i národní výbory. Předsedou prvního MNV v Bílově byl zvolen Josef Kouba čp.19.


JZD

R. 1949 byla dobrá úroda obilí, ale úplně zklamaly brambory. Přesto byly někteří pokutováni až do 40 000,- Kč za jejich nedodání.

Dne 1.1. 1952 byli vládou ustanoveni do obci státní místní tajemníci. Zpočátku měli hlavně úkol politický, totiž působit k socializaci vesnice, t.j. k zakládání JZD, dále pak měli zajišťovat řádné plnění úkolů správních, hospodářských a kulturních. V roce 1952 byl takovým tajemníkem v Bílově p. Hausner ze Žihle. Po tři měsíce, od 1.4. 1952, jím byl Václav Jindra z Potvorova.

Dne 17. 9. 1952 bylo ONV v Plasích hlášeno založení JZD druhého typu v Bílově. Vstoupili do něho všichni občané, ale dvě rodiny sedláků byly vystěhovány. Příčiny vstupu do JZD byly:
- domkáři uznávali,že samostatné hospodaření v sousedství družstva by pro ně bylo dost těžké.
- chyběly pracovní síly, zejména u těch rolníků, kteří neměli dospělé děti nebo byli bezdětní. Stejně na tom byli rolníci, jimž byly děti odebrány a poslány do továren. Sluhy a služky již nebylo možné zaměstnávat, neboť to by bylo chápáno jako vykořisťování člověka.
- František Jícha z čp. 7 nabídl obci 5,5 ha půdy ze svého majetku k obdělávání pro méně majetné sousedy, neboť pro těžký úraz nebyl schopen sám s rodinou své pozemky obhospodařovat.
- působil příklad Fr. Sinkuleho z čp. 12 a Fr. Fencla z čp. 5, kteří byli i s rodinami jako kulaci vystěhováni.
- také Ing. Josef Koukl z čp.8 , v té době 65 letý, měl býti vystěhován, ale na přímluvu některých občanů na ONV v Plasích byl nakonec ponechán doma.

Od 31.12. 1952 byl v Bílově zaveden III. typ družstva, což znamenalo, že kromě polí se združstevnil i živý inventář a majitelům byly ponechány jen záhumenky. V té době byla zřízena výkrmna vepřů v kravíně statku čp. 12. Krávy byly rozděleny do 8 větších chlévů, jalovice do devíti chlévů a odstavená telata byla umístěna v čp. 8. Koncem tohoto roku byla zřízena stavební skupinou, kterou vedl Václav Kapsa starší, druhá výkrmna vepřů v čp. 7. Za vzor sloužil vepřín v JZD Nečtiny.

R. 1953 byly postaveny dvě družstevní drůbežárny, první montovaná z dřevěných desek, druhá zděná. Stály 388 000,- Kčs.

Předepsaný kontingent byl splněn na 100%. V živočišné výrobě byla splněna dodávka mléka, chybělo 29 q vepřového a 72 q hovězího masa. Zavinila to obrna vepřů a nedostatek píce a jadrného krmiva u hovězího dobytka. ONV chybějící dodávky škrtl.

Dne 1.3. 1953 byli zvoleni do vedení družstva tito funkcionáři:
Václav Juha, čp. 30 - předseda,
František Dýzl, čp. 10 - místopředseda
Ladislav Babor, čp. 3 - skupinář
Vladimír Koura, čp. 13 - agronom
Vladimír Bulín, čp. 32 - zootechnik (po jeho odstoupení převzal tuto funkci dne 1.10. 1953 František Kail z čp. 22 )
Jaroslav Bulín, čp. 20 - účetní
Josef Kouba, čp. 19 - skladník a předseda MNV.

Odměna za pracovní jednotku na rok 1953 byla stanovena na 12 Kčs, ale ve skutečnosti bylo vyplaceno jen 10,56 Kčs. Hodnota v naturáliích činila 3,50 za jednotku. Celkem bylo roku 1953 vyplaceno v hotovosti 339 994,- Kčs.
Vznikem JZD roku 1952 došlo k rozorání mezí, staré cesty byly rozšířeny a zpevněny, byla zasypána Žihelská brána a vyorány velkým pluhem, "gleiterem" nové príkopy u silnic.Došlo i k několika výměnám polí se sousedními obcemi, aby se získal lépe zaokrouhlený katastr, mimo jiné došlo i k zakoupení polí a luk, které patřily hajnému na Korytech.

Ke změně došlo i ve vlastnictví lesů, které byly převzaty státem, takže od té doby nesměli občané do svých bývalých lesů na palivové dříví. Teprve od roku 1958 si směli bílovští majitelé lesních pozemků porazit v bývalém vlastním lese jeden vykoupený strom vyznačený lesním úřadem a hned po poražení museli vysadit jiný.

Roku 1953 byly zakoupeny družstvem tři první kolové a jeden pásový traktor, jeden traktorový pětiválec, dvojbrány, pětiradlicový pluh, stroj na sázení brambor a vyorávač.Píce a obilí se dosud sváželo koňskými povozy, ke kterým teď přibylo i pět traktorových valníků. Na nakládání hnoje si někdy vypůjčovali z Kralovic zvláštní elektrický nakladač a pravý elektrický motor na odvážení močůvky.

Roku 1954 byla postavena nová drůbežárna a pod ní byl zřízen nový rybník pro kachny a husy.

Roku 1955 byly vystavěny tři boudy pro prasnice za čp. 27 v Bílově. Rozpočet na ně byl 12 000,-Kčs.

R. 1956 byly zřízeny některé nové silnice a byly vysázeny stromky k silnicím vedoucím do Mnichovství, do Hrušek a jinde.

Roku 1956 také začala v Bílově stavba kravína, který měl být opravdu moderní. Rozpočet na něj činil 785 000,- Kčs, ale stavba pokračovala pomalu, neboť nebylo dost pracovních sil. Kravín byl dostavěn roku 1959. Stavba s celým zařízením, s kádí na mléko, dojačkami a gumovými hadicemi stála 1 000 000,- Kčs. Navíc bylo potřeba postavit studnu s elektrickým motorem a potrubím. Téhož roku byl ještě zakoupen nový nákladní automobil, který řídil Václav Babor z čp. 6.
R. 1957 byli zvoleni do výboru JZD tito členové: předseda Václav Juha z čp.30, místopředseda Fr. Dýzl z čp. 10, účetní Jaroslav Bulín z čp.20, pokladník Josef Babor z čp. 16, zootechnik Václav Bušek z čp. 31, agronom Vlad. Koura z čp. 13, skupinář Lad. Babor z čp. 3, skladník Vojtěch Bušek z čp. 4. Za revizory byli zvoleni Václav Kapsa z čp. 27 jako předseda a Vlad. Bulín čp. 32 a Václav Jizba čp. 35 jako členové. Roku 1958 se pan Václav Klíma stal zootechnikem místo V. Buška.
Koncem roku 1959 se z nařízení ONV v Plasích jednalo o to, aby se spojily obce Bílov, Potvorov, Sedlec a Vysoká Libyně v jedno větší JZD, ale bílovští se proti tomu bránili, neboť Bílov sám měl největší katastr, takže jeho občané měli sami dost práce s obděláváním svého katastru, tím spíše, že dvě rodiny byly z Bílova vystěhovány.

Roku 1960 byl dobytek z Bílova dán na jaře do Nových Hamrů u K. Varů na pastvu.Jednalo se o 40 kusů jalovic na dobu od 28.5. 1960 do 20.9.1960 . Akci zařídil zootechnik Vl. Koura. Téhož roku byly zakoupeny nové stroje v celkové ceně 95 261,- Kčs.Úroda obilí toho roku byla dobrá, ale neurodily se brambory, takže z nařízených 14 vagónů odevzdali bílovští jen polovinu. Od roku 1960 se začala také dělat v bílovských polích meliorace.

V roce 1962 byla zřízena asfaltová silnice ze Žihle přes Bílov a Sedlec až do Kralovic. Také se začal stavět druhý kravín a téhož roku se také zřekli bílovští majitelé záhumenek- nebo jim byly vzaty - dostali za to jen 16 arů záhumenek včetně zahrady.

Kromě klasických zemědělských plodin se v Bílově pěstovalo obilí na semena, selo se více lnu - na semeno i na vlákno, z téhož důvodu se pěstovala i krmná kapusta, řepka olejka, prodávaly se přebytky brambor a máku , pěstovala se i cukrová řepa.

Od 1.1. 1974 bylo JZD Bílov sloučeno s dalšími šesti jednotnými zemědělskými družstvy (Bílov, Potvorov, Vysoká Libyně, Sedlec, Řemešín, Bukovina a Trojany). Vzniklá kooperace dostala jméno JZD 9. květen se sídlem v Bílově, neboť první kanceláře celého družstva byly v bytovce v Bílově. Později byly přestěhované do Olšan, nakonec do bývalé školy do Potvorova. Prvním předsedou sloučeného JZD byl Jaromír Cepek z Vysoké Libyně, agronomem byl bývalý předseda bílovského JZD, Jaroslav Bulín čp.20, vedoucím výroby byl Václav Janský z Potvorova, který Jaromíra Cepka vystřídal po jeho smrti ve funkci předsedy. Současným předsedou je František Krofta z Potvorova.

Vedoucím bílovského střediska je Josef Babor čp.16.

K 1.1. 1974 mělo sloučené družstvo 2 192 ha zemědělské půdy. V té době mělo JZD 323 členů, z toho 66 důchodců. Při sloučení disponovalo družstvo základními prostředky v celkové ceně 43. 568 000,- Kčs, z toho 10. 429 000,- Kčs připadlo na stroje. Živočišná výroba se starala o 1 396 kusů skotu, z toho 660 krav, dále o 2 385 prasat, z čehož bylo 262 prasnic. Kromě toho mělo sloučené JZD 469 ovcí.


Popis usedlostí

Dle stavu z března 1932 byl celkový počet obyvatel v naší obci 195 lidí, čítaje v to i osoby služebné. Z toho byly 122 osoby domácí přes 14 let (54 muži a 68 žen) a 39 dětí do 14 let (16 hochů a 23 děvčat). Služebných jsou 34 osoby. Na jedno číslo tedy připadá 5,3 osob a 1 děcko, 83% osob je domácích a 17% služebných.

- zaměstnání: všichni obyvatelé Bílova jsou vlastně zemědělci, z nich 3 jsou hlavním povoláním dělníci - 1 zedník, 1 kovář a 1 cestář. Jeden je obecní zřízenec a současně hajný a jeden zřízenec čs. státních drah. Jeden zemědělec má pak jako vedlejší

povolání živnost hostinskou. Z místních občanů je bez půdy pouze jeden - kovář Hauzner.

- celkovou plochu do 1 ha obdělávají 4 usedlosti, od 1 - 5 ha také čtyři usedlosti, od 5 -10 ha 3 usedlosti, od 10 - 17 ha dvacet usedlostí, od 17 - 25 žádná usedlost a nad 25 ha čtyři usedlosti. Největší výměru má t.č. čp. 6 - 33,26 ha.

- Z toho jsou celkem 4 tzv. celí sedláci (celolány), a sice čp. 5,6,8, 12.Dále je ve vsi 16 půllánů vzniklých rozdělením osmi celých statků na poloviční části. Konečně původní živnost čp. 10 byla svého času rozdělena na tři díly, které svou rozlohou dosahují průměrně ostatních půllánů. Čp. zmíněných půllánů jsou:

1 a 29, 3 a 30, 7 a 25, 9 a 13, 11 a 32, 14 a 15, 18 a 19, 20 a 26. Tři usedlosti, vzniklé z čísla 10 jsou 4, 23, 24. Ostatních 14 čísel vzniklo buď odštěpením od některých výše uvedených statků nebo jako novostavby, pořízené v letech 1923 - 32.


Čp. 1 - "U horejších Slachů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 2 - " u Šafránků "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 3 - " u Kondelů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 4 - " u Bušků "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 5, " u Hynků "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 6 - " u Píclů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 7 - " u Jíchů ", " u Štorků "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 8 - " u Kymlů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 9 - " u Romů ", " u hořejších Kourů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 10 - " u Bušků ", " u Dýzlů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 11 - " u Bulínů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 12 - " u Rečků "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 13 - " u Kourů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 14 - " u horních Bláhů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 15 - " u dolejších Bláhů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 16 - " u Honzů ", " u Baborů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp.17 -" u Chaloupků "," u Červenků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 18 - " u Dškachů ", " u Koubů "

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 19 - "u Matějků", "u Koubů", "u Kovářů", "u Hajšlů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 20. - "u Rečíků", "u Bulínů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 21 - kovárna

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 22 - "u Kailů", "u Hynků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 23 - "u Bezděků", "u Vlků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 24 - "u Horejšů", "u Bušků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 25 - "u Vlků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 26 - "u Juhů", "u Vlků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 27 - "u Kapsů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 28 - "v židovně", "u Viktorů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 29 - "u dolejších Slachů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. - 30 - "u dolejších Kondelů", "u Kondelíků", "u Juhů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 31 - "u Ševců", "u Bušků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 32 - "u Bulínů", "u Bulínků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 33 - "u Václavíků", "u Petra"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


ČP. 34 - "u Koubů", "u Bohuslavů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 35 - "u Koubů", "u Jizbů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 36 - "u Václavíků"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 37 - "u Strolených"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 38 - "bytovka"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 39 - prodejna a hostinec

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp. 40 - "u dolejších Bláhů", "u Bulínů"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Čp.41 - "u Veselých"

Z důvodů ochrany osobních údajů byly podrobné informace o jednotlivých usedlostech skryty.


Sbor dobrovolných hasičů v Bílově

V prosinci 1895 vznikla po přednášce učitele Frant. Brabce z Potvorova u bílovských občanů myšlenka, zřídit i v naší obci sbor dobrovolných hasičů. Od začátku roku 1896 se přihlašovali dobrovolníci do sboru.Po schválení stanov c.k. místodržitelstvím v Praze dne 5.2. 1896 byla v Bílově 1.3. 1896 konána první valná hromada sboru, v níž byli zvoleni : Václav Slach čp.1 starostou, Martin Sinkule čp.12 velitelem, František Juha čp.30 jeho náměstken. Do výboru byli zvoleni:Václav Sinkule čp.20, Fr. Kouba čp.19, Josef Bulín čp.15 a Václav Bušek čp.2. Náhradníky byli: Josef Koura čp.13, Václav Vlk čp.23, revizory Josef Fencl čp.7 a Josef Bulín čp.14, Fr. Kail čp.22, Václav Fencl čp.5 byl jednatelem, Václav Bušek čp.4 pokladníkem a Tomáš Kouba čp.18 dozorcem náčiní.

Sbor měl jednu čtyřkolovou stříkačku a 100 m hadic. Bylo to koupeno od firmy Smýkal v Praze-Smíchově roku 1896. Stříkačka byla vyzkoušena 8.4. 1896. Umístěna byla v kolničce obecní váhy. Od svého založení až do září 1956 proběhlo 48 valných hromad, 65 mimořádných schůzí a 76 výborových schůzí.

Poprvé vystoupil sbor na veřejnosti o slavnosti Vzkříšení roku 1896. Účastnil se generální visitace v Potvorově, kterou vykonal J.E. arcibiskup pražský, kardinál hrabě Schonborn dne 18.6. 1896. Od olšanské obory provázelo J.E. kardinála banderium rolníků a hasičské sbory potvorovský, bílovský, sedlecký a bukovinský.

Svěcení stříkačky vykonal 30.5. 1897 potvorovský farář P. František Bárta.

Na valné hromadě 26.1. 1898 bylo navrženo, aby byly zakoupeny hasičské žebříky, a trubačem byl ustanoven Vojtěch Slach čp.1. Na výborové schůzi 16.1. 1899 bylo usneseno přijmout Václava Koukla, děkana ve Spáleném Poříčí za čestného člena sboru. Téhož roku byla postavena dřevěná cvičební věž a dne 23.7. 1899 se konal v Hradecku 14. župní sjezd, jehož se zúčástnily sbory z Kralovic, Kožlan, Bílova a Sedlce.

21.7. 1901 se konalo v Bílově hasičské cvičení v rámci 16. župního sjezdu. Zúčastnily se ho sbory z Potvorova, Sedlce a Bukoviny. Přítomen byl bratr župní jednatel Alois Guth, učitel z Břežan, dále Ferdinand Topinka, zemský hasičský dozorce a Jaroslav Knedlhans, okresní tajemník z Kralovic, který měl řeč při cvičení. Dne 6.10. 1901 byl do župního výboru zvolen také Fr. Juha čp.30 z Bílova.

V roce 1905 zemřel v Bílově Josef Fencl čp.7, otec paní Jíchové (našli jej oběšeného ve stodole). Téhož roku vyšlehl oheň z komína v čp.7 v Bílově.Bílovský hasičský sbor naštěstí oheň brzy uhasil .Do té doby v Bílově nikdo oheň nepamatoval.

Roku 1906, 4.6. bylo veřejné hasičské cvičení ve Výrově, kam odvezl Vojtěch Slach 22 členů z Bílova. Téhož roku bílovští zakoupili tlakoměr ke zkoušení nových hadic.

31.5. 1906 se sbor zúčastnil pohřbu řídícího učitele a varhaníka Františka Brabce a 7.6. 1906 pohřbu bývalého starosty obce, Františka Juhy z čp.3. Téhož roku obsadili bílovští i veřejné hasičské cvičení v Kočíně.


Požár 1909

Dne 11.5. 1909 vypukl v čp.5 v Bílově veliký požár, který zachvátil sedm usedlostí. Hospodářem v čp.5 byl Václav Fencl. Šest usedlostí vyhořelo úplně, sedmý statek částečně:

Čp.3, Frant. Juha (bylo zachráněno obytné stavení a stodola), čp.4 - Václav Bušek,hostinský, čp.5 - Václav Fencl, čp.6 - Alois Sinkule, čp.25 - Václav VLk, starosta, čp.7 - Marie Fenclová, vdova,čp.8 - František Koukl. Hašení požáru se zúčastnily sbory z Bílova, Potvorova, Sedlce, Bukoviny, Kralovic, Vysoké Libyně a další.

Postiženým pomáhaly české i německé obce. Občané ze Žihle poskytli povozy a každému pohořelému přivezli 2 vagóny cihel.

Občané z Vysoké Libyně jim přivezli zdarma všechen písek, stejně tak i občané Mladotic. Dále pomáhali občané z Přehořova, Odlezel, Chrašťovic, Potvorova, Řemešína, Bukoviny, Dřevce, Trojan, Sedlce, olšanský nájemce pan Fišer, občané z Výrova, Hodyně, Bučku, Kočína, Hradecka, Kralovic, Horního Hradiště. Velkostatkář z V. Libyně, Jaroslav Kouba, daroval hned po ohni Bílovu fůru jetelového sena, fůru slámy, tři mlátící a jeden řezací stroj. Zásluhou jmenovaných hasičských sborů a díky jmenované pomoci byly usedlosti rychle znovu vystaveny. Ovšem, stavělo se někde až příliš rychle a nehygienicky, zejména v čp.8 u Kouklů.

15.3 1913 zakoupil hasičský sbor v Bílově 40 m nových hadic.

Dne 16.3. 1914 objednal sbor v Bílově 20 uniforem u Karla Janovského z Poděbrad. Míru na ně bral členům Václav Bulín čp.15, krejčí.

22.3. 1914 uhasil bílovský sbor oheň ve stodole Frant. Jíchy - za jeho nepřítomnosti. Úsilím hasičů byl oheň lokalizován jen na jeho stodolu. Jícha byl dobře pojištěn a obec mu přispěla na stavbu stodoly dřívím z obecního lesa.

15.11. 1920 hasili bílovští požár, který vznikl při parním mlácení ve stodole Františka Bulína čp.14. Shořela stodola jeho i stodola Mikuláše Bulína z čp.15 a stodola Josefa Babora čp.16. Škoda byla značná. Bulínové měli již vymláceno, takže jim shořela jen sláma, ale Babor ještě vymláceno neměl.

V červenci 1922 se sbor zůčastnil pohřbu předsedy sboru hasičského v Bílově, Václava Sinkule z čp.20. Téhož roku se osm členů z Bílova zúčastnilo slavnosti sboru hasičů v Kralovicích za účelem opatření praporu župy kralovické a v témže roce dovezl Alois Sinkule bílovské hasiče i na sekerkové cvičení v Hodyni.

V únoru 1924 hořela stodola Vojtěcha Kučery čp.24 (u Horejšů). Za týden tam hořelo znovu-obytné stavení. Oheň byl vždy zlikvidován bílovskými hasiči. Byla vyslovana domněnka, že požáry byly založeny.

Téhož roku se sbor zúčastnil sekyrkového cvičení v Bukoviné.

10.7. 1927 se konala v Bílově oslava 30letého trvání sboru dobrovolných hasičů. Toho dne se od 8. do 9. hodiny ranní scházely do Bílova hasičské sbory. Celkem jich bylo 16(!):

z Vysoké Libyně 18 členů, z Chrašťovic 7, z Křečova jeden člen, ze Štichovic 10, z Kralovic 8, z Kožlan 3, z Hradecka 9, z Výrova 6, z Kočin 3, z Kozojed 5, z Čisté 4, z Potvorova 11, ze Sedlce 14, z Bukoviny 14, z Mladotic 17 a z Bílova 20 členů. Celkem bylo přítomno 150 hasičů (!).

Po 9. hod. se sbory seřadily pode vsí a provedli slavnostní pochod obcí. Pak slavnost zahájil starosta obce, Josef Koura z čp.13, a po něm vystoupil Ing. Josef Koukl z čp.8 s proslovem O činnosti hasičského sboru bílovského po dobu 30letého jeho trvání. Po něm se ujal slova župní hasičský starosta, učitel Alois Guth, který uvítal přítomné sbory a všechny hosty, načež byly odevzdány diplomy devíti nejstarším členům hasičského sboru v Bílově. Byli to: Matěj Bušek (nar.2.2.1851), Jan Kail, nar.15.5.1858, Josef Bulín čp.14, nar.7.11.1859, Martin Heidenreich, nar.8.11. 1860, Václav Koča, nar.22.5.1871, Frant. Kouba, nar.22.4.1872, Jiří Kouba, nar.24.4.1874, Vojtěch Slach, nar.14.4.1875 a Josef Bulín čp.11, nar.13.11.1877.

Pak následovalo cvičení sboru:se stříkačkou, sekyrkové, se žebříky, samaritánské, poplach. Bylo hodnoceno velmi dobře.

Dále následovala slavnostní část cvičení.


Požár 1931

Vznikl dne 15.6.1931 v 16.30 hod v uličce mezi čp.10 (dnes Dýzl) a čp.23 (Václav Vlk). Způsobil silný vítr a ve chvilce zachvátil 15 čísel: 1, 2, 3, 4, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 22(pastuška), 21 (kovárna),29 a 30. Hašení se zúčastnily sbory hasičů z Bílova, Drahouše, Ondřejova, Pastuchovic, Bukoviné, Žihle, Přehořova, Manětína, Otěvěk, Chrašťovic, Žďáru, Vysoké Libyně, Hluboké, Hradecka, Mladotic, Podbořánek, Kožlan, Potvorova,Sedlce, Výrova, Kralovic, Dřevce,Hodyně, Bučku, Velhoty a Žebnice - celkem 27 hasičských sborů. Tři sbory měly motorové stříkačky (Žihle, Manětín, Kožlany).

Škoda byla obrovská, neboť shořely nejen budovy, ale leckde i dobytek a drůbež, mnoho šatstva a jiných cenných věcí.

Pohořelým občanům Bílova pomáhali občané okolních obcí i jednotlivci. Na žádost hasičského sboru bílovského poslala První česká vzájemná pojišťovna v Praze dar 500,-Kč, aby byl rozdělen stejnoměrně mezi 27 hasičských sborů, které se účastnily hašení ohně v Bílově.

Poněvadž bílovští občané měli většinou vlastní díly lesa a i obci patřilo dost lesů, získali pohořelí občané zdarma dřevo na nové stavby. Proto bylo možné vše rychle vystavět znovu. Nová stavení zlepšila vzhled obce. Horší bylo, že mnozí se novými stavbami značně zadlužili a dluhy je pak tížily mnoho let."Ale lepším obděláváním polí a luk brzy mnozí se mohli zbaviti dluhů, což každého rolníka, ba vůbec každého člověka těší nejvíce, že je i finančně úplně nezávislý na peněžních ústavech."


Hasičský sbor 1931 - 1940

Roku 1931 se tři bílovští členové hasičského sboru zúčastnili oslavy založení hasičského sboru v Ondřejově.

Roku 1932 se 8 členů sboru účastnilo župního cvičení ve Dřevci a tři členové hasičské slavnosti ve Štichovicích.

Roku 1933 žádal spolek "Dorost" v Bílově hasičský sbor bílovský o dar 500,-Kč na zakoupení společného jeviště,což bylo schváleno. Téhož roku se 4 členové zúčastnili slavnosti 60letého trvání hasičů v Kožlanech,6 hasičů z Bílova se účastnilo krajského sjezdu hasičů v Rakovníku a všichni se zúčastnili sokolské slavnosti v Žihli, aby tam podpořili českou menšinu.Dalších 13 se účastnilo v témže roce okrskového hasičského cvičení v Mladoticích a 5 se jich zúčastnilo župního sjezdu v Kopidlích.

22.1. 1934 se konala v Bílově valná hromada sboru hasičů ve spolkové místnosti. Zvoleni byli: Vojtěch Slach čp.1 starostou, Václav Bulín čp.20 velitelem, Vojtěch Bušek čp.4 podvelitelem, Václav Kapsa jednatelem, Josef VLK čp.25 pokladníkem, Josef Juha náčelníkem. Náhradníky byli František Bušek a Frant. Fencl, revizory J. Kouba čp.19 a Jos. Hlaváč čp.9. Župní hasičské školy se zúčastnili dva členové z Bílova, pochodňového cvičení hasičů v Kralovicích se účastnilo 9 členů z Bílova (27.5.1934), cvičení ve Vysoké Libyni 3.6.1934 15 členů a cvičení v Žebnici 3.6. 1934 dva muži.

Téhož roku dne 17.7. 1934 se konal v Bílově župní sjezd hasičů, jehož se účastnilo 30 hasičských sborů - 205 hasičů.

Při valné hromadě hasičů v Bílově 26.1. 1935 bylo zjištěno, že sbor v Bílově má 25 členů činných a 17 přispívajících.

6.3.1935 se konaly oslavy narozenin presidenta T.G.Masaryka, které v Bílově probíhaly takto:

V 19. hodin byly v 10 576 sídlech hasičských sborů v celém státě zapáleny oslavné hranice. U nás již v 18.00 hod. byl sraz činných členů ve výzbroji ve spolkové místnosti,odkud odešli s místními korporacemi, selskou jízdou, republikánským dorostem a s občany na Džbán. Před zapálením hranice byl proslov starosty obce, pak bylo veleno : Pozor! a v 19.00 byla zapálena hranice ...

Hasičské heslo té doby znělo: " Bohu ke cti, bližnímu k ochraně, vlasti k oslavě."

Stejně bohatá účast na cvičeních a hasičských oslavách trvala i v letech 1935,1936, 1937 ...

Na valné hromadě 25.1.1938 bylo usneseno, aby ušití nových uniforem bylo zadáno krejčímu Laipertovi na V. Libyni a hasičské peníze aby místo do Hospodářské záložny byly ukládány do Kampeličky v Potvorově. Dne 17.7. 1938 šel celý sbor bílovský na župní sjezd hasičský do Přehořova, aby se podpořilo pohraničí.

8.1. 1939 se bílovští hasiči v počtu 18 činných členů v úplné výzbroji a 6 starších členů v blůzách zúčastnili pohřbu starosty sboru Vojtěcha Slacha. Byl jím 18 let. Po něm byl zvolen starostou hasičů Josef Koura (24.1.1939).

V roce 1940 pomáhali bílovští hasit požár v Olšanech.Pokladní hotovost k 1.2. 1940 činila 1 190.50 Kč.


Hasičský sbor 1941 - 1993

Dne 9.3. 1941 se za účasti 20 členů jednalo o zakoupení motorové stříkačky. Koupě byla schválena všemi hlasy. Zástupce firmy R.A.Smekal ze Slatiňan u Chrudimě pan Milner podal podrobné informace o motorové stříkačce o síle 36 HP v ceně 34 000,-Kč. Sbírka po domech vynesla 4 770,-Kč, MNS dal 1000,-Kč, Místní osvětová komise též 1000,-Kč, celkem 6770,-Kč. Dne 24.8. 1941 byla stříkačka přivezena.

Za Hitlera od roku 1942 do října 1945 nebyla žádná činnost. 28.10.1945 bylo rozhodnuto v modrých stejnokrojích uctít v Kralovicích památku padlých.

Na valné hromadě konané dne28.3.1947 byli zvoleni Václav Štork velitelem, Ladislav Babor jednatelem, Václav Kapsa starostou a Václav Jizba pokladníkem.

Závodové cvičení 2. okrsku se konalo 11.7.1948 v Bílově. Účastnily se sbory Bílov, Potvorov, Řemešín, Mladotice, Bukovina, a Sedlec, která přijela jen v civilu, protože nemají motorovou stříkačku. Nejlépe se v závodě osvědčil Bílov.Po závodě se konal v zahradě Josefa Koury v Bílově zahradní koncert s bufetem a občerstvením. Večer byla v hostinci u Vojtěcha Buška taneční zábava.
V letech 1949 - 50 nebyl nalezen žádný zápis o činnosti hasičů v Bílově.

V roce 1951 došlo k reorganizaci hasičského sboru v Bílově na schůzi, která se konala 16.3.1951 v místnosti MNV za účasti 26 členů. Předseda MNV v Bílově, Josef Kouba čp.19 přečetl referát ONV:" Jedním z nutných předpokladů výstavby našeho socialistického hospodářství jest Požární sbor, který jest výkonným orgánem MNV k zajištění ochrany před požáry ..." Pak se konala volba členů nového hasičského sboru. Velitelem byl zvolen Ladislav Babor čp.3, podvelitelem Václav Štork čp.21, jednatelem Vladimír Bulín čp.32, pokladníkem Václav Jizba čp.35, starostou Josef Babor čp.16, strojmistrem Vladimír Koura čp.13, zbrojmistrem Václav Kapsa čp.27. Tohoto roku se sbor hasičů účastnil 7.3. pohřbu Václava Bulína čp.20.

V polovině června 1952 byla postavena za pomoci montérů z kaznějovské chemičky železná věž na sušení hadic.

V letech 1953 - 1961 nebyla zaznamenána žádná zpráva (!) o činnosti hasičského sboru v Bílově - tedy celých 9 let.

Další zpráva je z roku 1971. V tomto roce se bílovští požárníci zúčastnili dvou námětových cvičení - 14.7. a 6.11 1971. V tomto roce také zasahovali při požáru v Olšanech dne 19.4. 1971. V hrubém zdivu byla také provedena stavba požární zbrojnice naproti bytovce a opravena hráz rybníka.

V roce 1972 se družstvo bílovských hasičů, omlazené nově přijatými členy zúčastnilo cvičení ve Vysoké Libyni, kde ze šesti přítomných obsadili čtvrté místo. Jednalo se o tyto nové členy: Josef Slach, Václav Janský, Jan Veselý, Antonín Hřebík a Jaroslav Bušek. V tomto roce byla také nová zbrojnice dostavěna (cena 71 000,-Kčs) a byl vyčištěn od bahna "horní" rybník. Rovněž byla okolo něho postavena nová hráz a byl ohrazen.Cena stavby byla 66 000,- Kčs. V listopadu 1972 dostali bílovští také novou automobilovou stříkačku, za jejíž provoz je zodpovědný velitel Josef Babor.

V roce 1973 se požárníci účastnili výstavby kanalizace v Bílově i dalších prací, jako byla demolice staré kovárny a rekonstrukce současného obecního úřadu. Bílovské družstvo se v tomto roce zúčastnilo dvou soutěží požárních sborů - 20.5. v Kočíně a 22.7. v Hradecku. Sbor měl v tomto roce 24 členů, pro které byly zakoupeny nové stejnokroje v hodnotě 24 000,-Kčs.

V květnu 1974 bylo v Bílově uspořádáno okrskové cvičení za účasti šesti požárních sborů v počtu 273 členů. Bílovští se umístili na druhém místě a postoupili do krajské soutěže, konané v Hradecku, kde se však bílovským nevedlo, skončili poslední a ze soutěže vypadli. V témže roce se v Kopidlech při otevírání nového koupaliště umístilo naše družstvo v soutěži ze šesti družstev na pátém místě.

V roce 1975 došlo k demolici staré hasičské zbrojnice pod kapličkou. Na stavbě nové prodejny Jednoty odpracovali požárníci zdarma 1985 hodin. V červenci toho roku se zúčastnili námětového cvičení na Hadačce. V srpnu 1975 se naše družstvo účastnilo hašení lesního požáru na křižovatce u Trojan. Požár byl úspěšně zlikvidován.

V roce 1976 bylo v červenci provedeno námětové cvičení zaměřené na ochranu objektů JZD. V srpnu pak bílovští požárníci, spolu s dalšími sbory, zasahovali při lokalizaci požáru ve Vysoké Libyni.

V červenci 1977 byla instalovaná siréna na novou požární zbrojnici, která se využila v červenci, při vyhlášení poplachu na námětové cvičení, zaměřené na ochranu hosp. objektů JZD. Byl také vytvořen nový okrsek, který zahrnoval obce patřící do sjednoceného JZD a MNV." Tímto zásahem činnost PO v naší obci úplně ustala, protože tento návrh nebyl dotažen do konce, nepodařilo se zajistit okrskového velitele a ostatní funkcionáře. Až v listopadu 1977 byla na popud bílovských svolána schůze okrskových sborů do Bílova, kde byl za velitele okrsku zvolen Josef Babor z Bílova čp.16." (Zápiz z výroční čl. schůze).

V červenci 1978 bylo opět provedeno námětové cvičení zaměřené na ochranu JZD - v Potovrově. Zkoušelo se propojení motorových stříkaček.

Námětové cvičení se pořádalo i v květnu 1979. Účastnily se ho všechny sbory nově utvořeného okrsku. Cvičilo se propojení motorových stříkaček od rybníka uprostřed návsi až k objektu JZD.

V roce 1993 hořelo skladiště sena v objektu bílovského ZD. Shořela vrata, seno muselo být vyvezeno na louku pod ves, kde ještě několik dní doutnalo.


Pověsti Bílova a okolí

(zapsáno kolem roku 1930):

- Věří se zde silně, že jde-li někdo v noci ze Sedlce do Bílova, objeví se najednou velký pes, který svýma velkýma očima zmate člověka tak, že prochází celou noc a přijde domů až před svítáním.

- Na lukách "pod Křížky" se zdržují lidé zvlášť neradi do noci. K večeru totiž přijde na člověka taková únava, že sedne - li, usne a prospí třeba celý týden, až jej někdo probudí. Krávy pasou se "pod Křížky" tak hltavě, že jen s velkou námahou dají se odtrhnouti, a zdrží-li se pastevec do večera, dojí potom samou krev.

- Jiná pověst vypravuje, že asi před šedesáti lety, t.j. asi kolem roku 1850 chodil za "Káčou Petrojc" vodník z Oleskového rybníka v pěkných zelených šatech a nosil jí různé pamlsky a dárky, z nichž ty, které zůstaly nestráveny ležeti na stole, do druhého dne se přeměnily v koňský trus. O každé muzice bývala Káča v kole. Dle jejího tvrzení tancovala se svým vodníkem, kterého však lidé neviděli. Nakonec zbavila se zevšednělého jí vodníka tím, že na radu knězovu modlila se růženec, v důsledku čehož vodník jako nečistá síla prchal s nadávkami a od té doby měla od něho Káča pokoj.

- Zvláštními nositeli selských svérázností byli obecní pastýři (slouhové), kteří zastávali mimo své vlastní povolání ještě úlohu lékařů i zvěrolékařů. Na různé nemoci, hlavně zvířecí, mívali případná zaříkávání a též zvláštní koření pro odvar, kterýžto společný postup dobytčeti zpravidla pomohl.

- Pisatel bílovské kroniky slyšel ve svém mládí (Ing. Josef Koukl), že z Bílova měla vést tajná chodba až ke sloupku sv. Anny za Buškovic humny, která měla v čase nebezpečí za vpádu nepřítele býti osadníkům útočištěm.

(Kronika obce Bílov)

- Asi 4 km severně od Bílova, v lese zvaném Bor, jsou patrny zbytky po středověké vesnici, zaniklé podle ústního tradování za třicetileté války. Dobře zachovalá je zvláště studna, vydlážděná kameny.


Obecní úřad, rychtáři, starostové a předsedové MNV

Prvním známým rychtářem v Bílově byl v roce 1558 Blažej Bušek, narozený roku 1523.

Dalším známým rychtářem je v roce 1743 Václav Koura čp.13.

Pak následovali: Vojtěch Sinkule čp.6 (1895 - 97), za něhož byla postavena první silnice Potvorov - Bílov - Sedlec.

Ze stejné doby je vzpomínán i František Juha čp.3 - rok 1904- za něhož byl proveden prozatímně úsek silnice v bráně u Škachovic.

V letech 1908 - 1912 byl starostou Václav Vlk z čp.25, vystřídal ho přes 1. světovou válku Josef Juha z čp.30 a po něm Alois Sinkule čp.6 - od roku 1919.

Za Františka Sinkule z čp.12 byla v roce 1925 započata stavba silnice Na Dole, kterou dokončili v roce 1931 za starostenství Josefa Koury z čp.13 (starosta od roku 1928 až do konce války). Prvním předsedou národního výboru byl zvolen Josef Kouba čp.19, který vykonával tuto funkci až do své smrti roku 1959.

Vystřídal ho Václav Štork - tajemníkem byl Václav Jizba.Po nich byl předsedou MNV v Bílově František Dýzl , za jehož předsednictví se stavěla kanalizace. Po jeho smrti nastoupil do úřadu Jaroslav Bulín z čp.20. Tajemníkem byl Ladislav Bulín z čp.14. V této době byla adaptována úřadovna MNV z čp.3 a postavena, částečně v akci "Z", prodejna a hostinec Jednoty. Byl také zavezen rybník pod čp.16 a provedena parková úprava návsi.

V roce 1974 bylo sloučeno 7 obcí (Bílov, Potvorov, Sedlec, Vysoká Libyně, Trojany, Řemešín a Bukovina). Společná úřadovna zůstala v budově MNV v Bílově. Předsedou tohoto MNV se stal František Fritsch z Vysoké Libyně. Když onemocněl, byl vystřídán Zdeňkem Hubkou z Řemešína, za jehož předsednictví připadl MNV Bílov pod MěNV Kralovice.

Od roku 1992 se obec Bílov opět osamostatnila. Do nového zastupitelstva byli zvoleni: Pavel Bulín čp.14 jako starosta,Josef Slach čp.1 jako zástupce starosty a Jaroslav Bulín čp.11,Jaroslava Romová čp.9, Josef Babor čp.16, Anna Koubová čp.18 a Marie Košařová jako členové zastupitelstva. Ve volbách 1994 byli zvoleni: Pavel Bulín, Josef Slach, Josef Babor, Jaroslava Romová, Anna Koubová, Marie Košařová a Gustav Hahn z čp.35.Starostou byl zvolen Pavel Bulín, zástupcem starosty Josef Slach. V roce 1994 započalo zastupitelstvo obce se stavbou obecního vodovodu. Do prosince 1994 se podařilo za velikých těžkostí díky obětavé brigádnické práci většiny bílovských občanů postavit přívodní řád ze Džbánu ke vsi. Další pokračování stavby je závislé na finanční dotaci od státu.


Vyhlášení rozsudku nad Fr. Sinkule čp.12, nar.5.6.1888

J M É N E M   R E P U B L I K Y



Okresní soud v Plasích,odd.2 uznal dne 12. června 1952 ve veřejném hlavním přelíčení takto právem:

Obviněný: František Sinkule, nar.5.6.1888 v Bílově, okr.Plasy, zemědělec na usedlosti o výměře 24,55 ha v Bílově čp.12 t.č. ve vazbě v Plzni.
 

J E   V I N N E N, že



1./ v roce 1951 v Bílově jako samostatný zemědělec nesplnil stanovené dodávky a to: 24,40 q pšenice, 12,70 q žita, O,84 q luštěnin, 80,35 q brambor, 243 kg hovězího masa, 1 101 kg vepřového masa, 1 794 kusů vajec a 5 853 litrů mléka a v roce 1952 taktéž pak nesplnil za I. čtvrtletí dodávku 1 112 kusů vajec a 1 292 litrů mléka.

2./ neodebral od Hospodářského družstva v Plasích v roce 1951 ani v roce 1952 celkem 1 850 kg různých umělých hnojiv, takže výnos z polí měl značně nižší.

3./ dne 5.1.1953 v Bílově předstíral krádež 20 slepic, ačkoliv to nebyla žádná pravda, aby se vyhnul plnění dodávek vajec v roce 1952.

4./ v roce 1952 v Bílově místo plánovaných 7 dojnic chová pouze 4,že tedy v úmyslu mařit, respektive ztěžovat plnění jednotného hospodářského plánu v zemědělském úseku nesplnil povinnost svého povolání,

č í m ž   s p á ch a l
trestný čin sabotáže podle $85, odst.1 tr.z.

a   o d s u z u j e   s e



za to podle $85/1 tr.z. za použití $30 tr.z. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, podle $47 tr.z. k trestu na penězích 50.000 Kčs v případě nedobytnosti k dalším pěti měsícům odnětí svobody, dále se vyslovuje podle $47 tr.z. propadnutí jmění, trest ztráty občanských práv s tím, že práva uvedená v $44/2 tr.z. lze nabýt zpět po 5 letech, podle $54 tr.z. se vyslovuje trest uveřejnění rozsudku.

Všechny tyto tresty jsou nepodmíněné.
 

O d ů v o d n ě n í



Soud vzal na základě trestního oznámení, částečného doznání obviněného, potvrzení MNV v Bílově z 4/5.1952,Hospodářského družstva v Plasích z 30.4.1952,svdectví Jaroslava Šimla,Václava Kapsy a Václava Jindry za zjištěno a prokázáno toto:

"Obviněný je výkonným zemědělcem na vlastní hospodářské usedlosti o výměře 24,55 ha půdy, zčeho je 19,30 ha orné půdy, zbytek jsou louky a pastviny, takže má dostatečně velkou krmivovou základnu. Tuto usedlost zdědil po svém otci,hospodaří tam proto už celý život je nutno jej považovat za vesnického boháče,protože před válkou zaměstnával čeleď,2 děvečky,kočího a čeledína, hlavně Slováky, po roce 1945 měl tam tři Němce, kteří pak byli odsunuti,pak tam dlouhou dobu sloužila jistá Anežka Hauznerová a nyní tam hospodaří on, jeho manželka, jeho dospělý syn, 29letý a mimo tam vypomáhá, prý jen při špičkových pracích, jeho provdaná dcera,20letá Jarmila,provdaná za dělníka Štamfesta, bydlící taktéž v usedlosti obviněného.Neměl nikdy proto obviněný nedostatek pracovních sil,naopak cizí pracovní síly ve svém hospodářství vykořisťoval. A i nyní má tam dost pracovních sil,protože podle svědectví Jaroslava Šimla, zemědělského referenta ONV v Plasích mu tudíž dostatek pracovních sil, neboť u JZD připadá na 1 pracovní sílu 10 ha, kdežto u obviněného přichází na 1 pracovní sílu cca 6 ha, neboť má orné půdy pouze 19,30 ha. Obviněný sice má sníženou pracovní schopnost, utrpěl úraz na levé ruce, je již stár,podle lékařského vysvědčení úředního lékaře ONV v Plasích z 16./8.1951 je obviněný skutečně následkem hlavně stáří nemocen tělesnou slabostí,vleklým katharem průdušek, kornatěním cév a srdečnice,vleklým hostcem kloubovým a svalovým,deformací kloubů chronicky nemocen, přes to, ale činně pracuje v zemědělství,řídí veškerou zemědělskou činnost na usedlosti,podle výpisu z pozemkových knih katastrálního území Bílov, s.o. Plasy, je spoluvlastníkem s manželkou Marií Sinkulovou poloviny usedlosti čp.12 v Bílově, zapsané ve vl.č.12 kat. území Bílov a je proto jak duševně, tak i tělesně zodpověden za vše,co se na usedlosti děje,také činně ještě zemědělské práce vykonává.

Obviněný však je vylíčen jako zásadní neplnič. Už v roce 1950 byla mu pro nesplnění kontigentů uložena pokuta ONV v Plasích 25.000,- Kčs za nedodané mléko a vejce, z toho,jak potvrdil zástupce ONV František Zinek zaplatil pouze 2.250 Kčs a nikoliv 15.000 Kčs, jak udává obviněný. Už od roku 1945 vždy v něčem obviněný dodávky nesplnil a až v roce 1951 jeho nedodávky dosáhly takového stupně,že došlo k vyložené sabotáži z jeho strany.

Obviněný sice sabotážní úmysl popřel a své nedodávky a trestné činy vysvětloval jednak příčinami objektivními,t.j. zaviněnými přirodou a ležícími mimo jeho moc,jednak v určitém směru připustil svou nedbalost, takže byl ochoten přiznati svou vinu ve smyslu $135 tr.z.t.j. porušení povinnosti zemědělce a hospod. plánu z nedbalosti. Soud však dospěl k opačnému názoru a sice k tomu, že obviněný jednak úmyslně, t.j. alespoň vědomě věděl,jako odborník v zemědělství a výkonný zemědělec,jaké následky jeho činnost nebo nečinnost nutně musí mít,neučinil nic,aby těmto zlým následkům zabránil a naopak,jako vesnický boháč a třídní nepřítel našeho pracujícího lidu, ve svém nitru souhlasil s tím, že tyto zlé následky nastanou. Byl mu prokázán, jak bude dále uvedeno,při nejmenším dolus eventualis $3 tr.z. a to odsouzení pro sabotáže a v daném případě stačí. Jelikož jde o různá neplnění a různé skutkové podstaty,které ale mají společné to,že šlo o činy spáchané v úmyslu sabotovat, nutno je zvlášť rozvést, celkově ale lze všechny tyto činnosti shrnout pod $85/1 tr.z., protože úmysl a cíl obviněného byly tytéž: sabotovat.

1./ Pšenice:

Podle doznání obviněného,potvrzení MNV v Bílově z 4.5.1952 a HD v Plasích z 30.4.1952 a výpovědi svědka Kapsy měl obviněný u pšenice zaseto 2,96 ha, plánovaný výnos činil 60,5 q, dodal v roce 1951 36,10 q. Nedodávka činí 24,40 q. Je jasné, že i když samozásobitelská dávka u obviněného na 3 osoby na rok činila 7,56 q, že obviněný mohl snadno z 2,96 ha polí vyrobit na 68 q pšenice, ale mnohem více při poctivé práci a péči řádného hospodáře. Obviněný se u pšenice hájil tím, že cca 3/4 ha měl vymočenou půdu,kde se pšenice neurodila,protože pak na to přišly mrazíky. Skutečně také MNV v Bílově potvrzením z 10.6.1952 obviněnému potvrdil, že mu na 1 ha vymrzlo přes 30%. Zde ale vzal soud na základě svědectví Jaroslava Šimla za zjištěno a prokázáno,že při řádném přihnojení se mohla škoda napravit. To by bylo ovšem předpokládalo,že obviněný byl přihnojil umělými hnojivy,jež mohl od HD v Plasích odebrat.Tu se sice zase obviněný brání tím,že neměl hotových peněz,ale usvědčil ho sice zase svědek Šiml,že obviněnému výslovně v přítomnosti oředsedy ONV v Plasích řekl,že může dostat zápůjčku na nákup hnojiva, což obviněný musel slyšet přes to ale žádné umělé hnojivo nekoupil,ono vymrzlé pole nepřihnojil a tím zavinil nedodávku 24,40 q pšenice.Sem obviněný uvedl, že jindy se pšenice uvedla dobře,že prý přeslechl výrok svědka Šimla, že může míti zápůjčku na nákup hnojiva.

Podle názoru soudu je tu vina obviněného jasná. Obviněný byl výslovně upozorněn na možnost nákupu umělých hnojiv a na možnost uzavření zápůjčky, jestli neměl hotovost peněz. Neměl však zájem na zápůjčce, tuto neuzavřel, hnojivo nekoupil, ač věděl, že přihnojením se dá manko na úrodě vylepšit a úmyslně nechal dojít ke své nedodávce. 24,40q pšenice. Soud ale byl toho názoru a potvrdil to i svědek Šiml, že obviněný měl dostatek finančních prostředků jak na nákup hnojiva, které není drahé, tak i na nákup scházejících mu kusů dobytka aaaa)zejména prodejem jalovic nebo býků) která nedávají mléko. Tak jen za vepřové maso měl obviněný tržbu 9000,-
Kčs, za selata 11 000,-, za hovězí dobytek 7 355,- za vejce 5 151,-, za pšenici a žito 35 000,-, za ječmen 7 100,-, za oves (nečitelné, za brambory také).Když se k tomu připočítalo, co měl obviněný na hodnotě samozásobitelských dávek, co mu zůstalo na vejcích a mléce např. co nedodal, ale sám snědl a co je též příjmem- vždyť ve městech pracující i to vše musí kupovat a nelze u obviněného počítat jen to co dostal v hotovosti na ruku, ale i v naturáliích, přímo zkonzumované, činí to částku mnohem vyšší než 100 000,-Kčs. Není sporu, že obviněný měl možnost buď umělá hnojiva koupit za hotové - protože peníze měl - nebo alespoň na úvěr,který mohl dostat,ale neuzavřel, takže vědomě a úmyslně si zavinil špatnou dodávku pšenice a svou nedodávku, která je značná.

Též svědek Jindra uvedl,že bylo nutné dodatečné hnojení-práškování,což zřejmě obviněný neučinil. Svědek Jaroslav Křížek potvrdil,že obilí obviněného bylo zapleveleno,byli tam ale i zemědělci, kteří obilí měli krásně čisté a splnili na 100% a záleželo jen na tom, jaká péče se obilí věnuje ...

Spis dále podobným způsobem vypočítává, jak obžalovaný záměrně neplnil i v dalších oblastech: žito, mléko, vejce,maso apod.
Nakonec je vynesen rozsudek:

...není sporu o tom, že - což potvrdila celá řada svědků - obviněný měl všechny předpoklady pro splnění svých dodávkových úkolů,že dodávky mu byly uloženy tak, že je snadno mohl splnit,ale že svou povinnost v tom směru neplnil ani v dřívějších letech, což vše přímo ukazuje na jeho úmysl sabotovat dodávky. Obviněný jako vesnický boháč se cítí ohrožen postupující socializací na vesnici, zakládáním JZD, vidí pokrok na všech stranách, budovatelské úspěchy pracujícího lidu, na druhé straně vidí, že nikdy už nebude moci vykořisťovat cizí pracovní síly, že se mu malí a střední rolníci vymykají z vlivu,aproto se stal zapřisáhlým nepřítelem našeho pracujícíhi lidu a chce alespoň na svém úseku tento pokrok a budování brzdit,neboť počítá s politickým zvratem a tím, že mu bude možno zase vykořisťovat cizí síly.Je mu líto investovat do hospodářství, o kterém si myslí, že ho jednou převezme JZD, a myslí si, že eventuální pokuty mu budou prominuty.Obviněný si jako výkonný a zkušený zemědělec musel být vědom,že je možné všem závadám v dodávkách zabránit,neučinil ale nic v tom směru, pouze že to hlásil na ONV, to ale stačit nemůže. Věděl a musel vědět,jaké následky jeho neplnění povinnosti může mít a zřejmě souhlasil s tím,právě vycházeje z toho, aby byla nespokojenost mezi pracujícími,aby byla drahota a nedostatek a aby on a jemu podobní mohli lovit v kalných vodách.Dospěl soud proto k závěru, že obviněný jednal vědomě a úmyslně, když dodávky sabotoval a že jeho čin byl velmi nebezpečný pro společnost už vzhledem k ohromnému množství potravin,co nedodal.

Ale i obviněný jako vesnický boháč - zemědělec s 24,55 ha,který zaměstnával řadu cizích pracovních sil - ve své nenávisti k lidově demokratickému zřízení byl nebezpečný pro společnost. Za 1. republiky byl v agrární straně, nyní se politicky neprojevuje. Od roku 1945 - 1948 byl u strany nár. soc. Jde o zásadního neplniče a to i tehdy, kdy ostatní rolníci splnili na 100%. Je ovšem pravdou, že obviněný jako starý a nemocný člověk měl sníženou pracovní schopnost,ale on jako vlastník a muž celé hospodářství řídil a s ním bylo na úřadech jednáno a on nesporně měl vinu na těch špatných výsledcích, kterých bylo tam dosaženo.

Byl proto uznán vinným. Při výměře trestu mu polehčovalo, že dosud nebyl trestán soudně, že jde o starého nemocného člověka, jak vyplývá z potvrzení úředního lékaře NV v Plasích, že čin částečně doznal a byl vzat ohled na jeho rodinu.

Přitěžuje, že obviněný páchal své činy po dělší dobu a že projevil svými činy nepřátelství k lidově demokratické republice.

Vzhledem k převaze polehčujících okolností,hlavně s ohledem na jeho nemoc a stáří měl soud za to, že k potrestání obviněného postačí trest vyměřený v trvání 4 roků, neboť u takového nepřítele lidově demokratického režimu je převýchova vyloučena a může nastoupit jen represivní trest, t.j. na čas vyloučit obviněného z řad pracujícího lidu a dát ostatním neplničům na venkově jemu podobným vážnou výstrahu,co by je čekalo, kdyby též sabotovali zásobování.Proto bylo nařízeno i uveřejnění rozsudku. Jelikož čin byl spáchán z nepřátelství k lidově demokratickému řádu, bylo vysloveno též propadnutí jmění, peněžitý trest a ztráta čestných práv občanských. Uložení podmíněného odkladu je dle zákona vyloučeno....

Okresní soud v Plasích dne 1.června 1952

- domnívám se, že není třeba žádný komentář, abychom pochopili atmosféru doby, ducha tehdejšího soudnictví a bezmocnost obžalovaných - těch nejmenších, odsuzovaných na několik let, i těch velkých, odsuzovaných na smrt. Lze se také divit, že všichni v Bílově dobrovolně vstoupili do družstva?


Maškarní masopustní průvody, čili "kasáta"

(Podle zápisu kronikáře Ing. Josefa Koukla z roku 1937)

Nejvýraznějším obyčejem a pamětihodnou tradicí naší obce bývalo pořádání maškarních průvodů na konci masopustu v úterý před popeleční středou. Konaly se se zvláštní slávou a okázalostí.
Mladí věrně zachovávali tradice svých předků v tomto pořádání a činili se co nejvíce, aby maškarní obchůzka byla pochválena od starších.

Připravy na kasátu bývaly dost namáhavé, neboť obléci a ustrojiti až 22 lidí nebylo právě lehkou věcí. Počátek příprav byl již v neděli, kdy se rozdělovaly úlohy a kdy byla první taneční zábava. V pondělí se pokračovalo v přípravách a tančilo se ve všech úborech asi do 11 hodin. Tomu se říkalo "trdlovačka". V úterý již od sedmi hodin začalo hlavní oblékání a celé tři hodiny bylo s tím plno práce. V 11 hodin vyrazil celý průvod z hospody.

Hlavní složkou celého průvodu byla svatba, kterou tvořil starosvat, ženich, nevěsta, družba, droužka, dvě svatbíny a kmotr či pantáta. Všechny figuríny byly velmi zdařile "po staročesku" přistrojeny - nechyběly ani obvyklé žluté koženky a dobré boty.

Velmi důležitou maškarou byl medvěd, obalený hrachovinou a jeho průvodce, medvědář, přistrojený jako Turek. Další oblíbenou figurou byl Žid, ustrojený s příslovečnou nedbalostí bývalého venkovského chudého Žida, který nabízel ke koupi rozmanité zboží.

Dvanáctou figurou byl rázovitý pastýř, který oživoval kasátu a dodával jí pravého venkovského rázu. Podobnou funkci zastával charakteristický kominík, který býval na vesnici jakýmsi vzácným zjevem a pro děti dosud poslední existující strašidlo.

Opravdu strašidelný zjev, vzbuzující skutečný obdiv, bylo strašidlo, které jeden hoch držel nad sebou a podle potřeby je zdvíhal nebo snižoval. Poněvadž strašidlo samo i osoba pod ním byly přikryty společným oděvem, nabývalo strašidlo touto manipulací opravdu fantastického rázu.

K strašidlu se dobře hodí svým zjevem "bába s klukem v nůši".

Znázorňuje se tak, že jeden chlapec posadí na sebe bezednou nůši, ke které se vpředu přidělá vycpaná bába. To dělá dohromady dojem, že stará nebohá osoba má co dělati s neposedným klukem, který se v nůši hází, div nevypadne. Diváci litují stařenku a podávají jí občas kobližku. Ta však dary přorozeně nebere, ale kluk v nůši se po nich nedočkavě sápe a hltavě je pojídá.

Jako při každé veselici nechybí ani v tomto průvodu šašek čili kašpar, který v sousedství starého komedianta, svého principála má za úkol obveselovat přihlížející obecenstvo.

Složitou maškarou byl kůň s jezdcem. K jeho provedení bylo třeba čtyř osob. Hlava koně byla umělá a pod houněmi byly skryty tři osoby, z nichž zadní se opírala rukama o ramena přední. Na ramena prostřední osoby si sedl jezdec, oblečený jako voják. Kůň si nechtěl zvyknout na nepříjemné břemeno a brzy se mu podařilo jezdce shodit - k velikému obveselení obecenstva.

Někdy byla vypravena i pošta. Za trojspřeží sloužily tři osoby s nasazenými umělými koňskými hlavami, vše bylo pečlivě přikryto houněmi a na přistrojené hlavy byly dány lehké panské postroje s pěknými uzdami a trojspřeží bylo jako živé, takže nezasvěcence lehko oklamalo. V ozdobených saních seděl postilion, který troubil známou poštovskou. Vzadu na saních stál listonoš a roznášel masopustní pozdravy. Přistihla - li pošta nějakou dívku, byla tato uchvácena, zbujnělé trojspřežení se splašilo, převrhlo sáně a vše se ocitlo na jedné hromadě.

Maškarní průvod doplňovaly ještě další účinkující osoby: Turek, Bosňák, voják, dráteník, inženýr v cilindru, někdy i kněz s učitelem. Poslední figurou býval rasík, vedoucí na provaze celou smečku psů.

Průvod vešel do prvního stavení a za zvuků hudby vše tančilo: starosvat se svatbínou, ženich s nevěstou, družba s družbou, medvěd s medvědářem. Žid vešel do světnice, nabízel zboží a smlouval. Prodané zboží uložil zpět do nosítek a peníze nevrátil. Hospodyně běžela za Židem, ale medvěd ji zdržel. Utrhla si alespoň kousek hrachoviny z medvěda, aby jí husy dobře seděly. Pak prošel celý průvod masek.

Hospodář vyšel s ošatkou žita a vysypal jie do pytle. Hospodyně dala kobližky a celý průvod vešel do dalšího stavení. Tak obešel průvod celou ves, pytel se žitem se plnil a bábina nůše s krásnými kobližkami též. Všeobecně dobrá nálada a spokojenost vládla kasátou.

Jen medvěd byl stále smutnější a pozbyl chuti k tanci. Medvědář se dopálil a dal mu pocítit svou hůl. Medvěd se rozzuřil, vrhl se na svého pána a chtěl ho rozsápat. Všichni přerušují tanec a jdou na pomoc nešťastnému medvědáři. Nerovnému zápasu medvěd konečně podlehl a klesá k zemi. Medvědář a jeho obránci si protáhli pohmožděné údy a po zjištění, že je medvěd ubit, naložili medvěda bez známek života do poštovních saní. Celý průvod se pak teskně ubíral k hostinci. Medvědář hlasitě plakal a psi smutně vyli.

U hostince se medvěd najednou na saních vzpřímil, seskočil a začal s medvědářem tančit. Jejich příkladu následovali ostatní a celá skupina maškar byla v jednom tanečním víru. Kolem plno diváků, kteří se již nemuseli ničeho bát.

Jedna maškara za druhou se pomalu ztrácela do hostince a pastýř naposledy zapráskal.

Tak skončila masopustní obchůzka, každý rok skoro stejná, jen v drobných výjevech rozmanitá.
Při odpolední taneční zábavě měla děvčata volenku a přinutila mladé i staré, aby se každý jak náleží vytancoval "na dlouhý len" i "na brambory".

Dozvuky masopustu se protáhly pak ještě do popeleční středy, kdy se pilo od rána až do pozdní noci za peníze a obilí zbylé po úhradě kasáty. Téměř každý, i kdo celý rok nepil, si zde dopřával, takže hostinec se podobal téměř malému zvěřinci. Večer pak unaveni ztráceli se jeden za druhým domů.Po bláznivé masopustní době nastala zas vážná doba práce.

Poslední maškarní průvod byl v tomto celém rozsahu proveden v Bílově ještě v roce 1910. Od té doby se pořádají pouze malé maškarní průvody, které se omezují jen na hlavní osoby: typického medvěda s medvědářem a na ženicha s nevěstou, případně kominíka. Pořádají se hlavně proto, aby z vybraného žita a peněz se mohla hraditi masopustní muzika a obvyklá pitka.

Ve druhé světové válce masopustní veselí ustalo úplně.

(zápis upravil a 24.5. 1977 zapsal pro potřeby muzea v Mariánské Týnici František Juha).


Na závěr

Tato kniha byla napsána proto, aby pro všechny zájemce byly co nejvíce zpřístupněny informace, týkající se dějin Bílova.

Nejedná se o dílo historické, údaje z kronik, případně i z ústního podání nebyly dále ověřovány. Pokud došlo k nějakému omylu, nebylo to ze zlé vůle, stejně tak, chybí - li informace o něčem, co čtenář pokládá za důležité.

Jedním z důvodů napsání této knihy bylo i uvědomění si téměř devítisetleté kontinuity bílovských rodů - faktu, na který můžeme být právem hrdi.

Pavel Bulín

Literatura:

1/ Kronika obce Bílov, psaná Ing.Josefem Kouklem od roku 1930. Nyní se nachází u Fr. Juhy, Alšova 19, Plzeň.

2/ Kronika rodu Kouklů

3/ Popis usedlostí, zpracovaný panem Františkem Juhou, Alšova 19, Plzeň

4/ Kočka, Václav - Dějiny politického okresu kralovického, vydáno nákladem kral. okresu roku 1930.

5/ Profous, Antonín - Místní jména v Čechách,Praha 1954

6/ Zetek, F. J. - Popis politického okresu kralovického, vydáno nákl. kralovického okresu roku 1932.

7/ Matrika příslušníků usedlých v obci Bílov. Uloženo na Obecním úřadě Bílov.

8/ Seznam domovských listů vydaných v obci Bílov. Uloženo na OÚ Bílov.

9/ Kniha zápisů čeledních a pracovních. Uložena na OÚ Bílov.

10/ Kotyška, Václav - Úplný místopisný slovník království českého, str.55.

11/ Seznam obcí v zemích českých podle správního rozdělení z 1. února 1949, Praha 1949, str.38.

12/ Tereziánský katastr český, svazek 2, Rustikál (kraje K -Ž), Praha 1966, str.302. Uloženo v Oblastním archívu v Plzni pod číslem XIIa 190/1.

13/ Bílovská matrika od roku 1895, uložená na Městském úřadě v Kralovicích.

14/ Protokoly obecního úřadu v Bílově z let 1899 - 1930, Okresní archív Plasy.

15/ Protokoly MNV v Bílově z let 1959 - 1964, OÚ Bílov.

16/ Kniha zápisů plenu MNV od roku 1957 do roku 1960, OÚ Bílov.

17/ Památník na oslavu dvacetiletého trvání Hasičské župy Kralovické 1884 - 1904. Vydán 19.6. 1904. K tisku upravili Antonín Tarant a Alois Guth.

18/ Příspěvek k životopisu stavitele M.O.Kondela. Vyšlo ve Sborníku městského historického muzea c.k. Františka Josefa I. v Plzni, svazek III. Vydalo Městské hist. muzeum v Plzni r. 1914. Redigoval Fridolin Macháček.

19/ Zápisy z výročních členských schůzí požárního sboru v Bílově z let 1971 - 1979.

Mobilní aplikace

Logo aplikace V OBRAZE

Informace z našeho webu na chytrých telefonech. Mobilní aplikace – V OBRAZE.

Google Play

App Store

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Májka 09

Počasí

dnes, čtvrtek 28. 3. 2024
slabý déšť 9 °C 4 °C
pátek 29. 3. slabý déšť 16/2 °C
sobota 30. 3. oblačno 17/7 °C
neděle 31. 3. oblačno 19/7 °C

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Obec Bílov

Obec Bílov

Bílov u Kralovic

 

Kdy přesně vznikl Bílov, nikdo s jistototou říci nemůže, v bílovských kronikách se však dovídáme, že je uveden mezi statky, které roku 1299 patřily k plaskému klášteru. Jiný pramen uvádí, že pravděpodobný zakladatel vsi, lokátor Biel, je uveden jako svědek na soudní listině z roku 1197. Takže je pravděpodobné, že Bílov vznikl někdy kolem roku 1200. V obci bylo původně 16 usedlých rolníků. Za husitských válek byly zcela spáleny 4 statky, pravděpodobně v souvislosti s vypleněním statků pánů z Kolovrat od táborů a sirotků v roce 1425. …Pokračování