Náš kraj je krásný

Uvědomil jsem si to, když zde byli příbuzní z Ameriky a my jsme je vozili po okolí a ukazovali jim naše pamětihodnosti. A já se začal na krajinu, kterou znám od dětství a kterou proto již skoro nevnímám, dívat jejich očima, očima lidí, kteří ji vidí poprvé. Uvědomil jsem si tehdy, jak je tady hezky, že to nikde není jednotvárné, ani jen rovné nebo jen kopcovité, jen holé nebo naopak celé zalesněné. A oni, obyvatelé země, na kterou jsem se já, čtenář Vinetoua, díval jako na vzor dokonalosti, říkali: Až vy k nám přijedete, tak budete zklamaní, u nás to tak hezké není...

Já jsem potom přemýšlel, jak ukázat okolí naší vesnice více lidem. Vím z vlastní zkušenosti, že když přijedu někam, kde to neznám, tak jsem rád, když mi někdo řekne, kam jít, na co se tam můžu podívat. Když taková možnost není, tak většinou jedu dál. Přemýšlel jsem proto o vyznačení stezky, která by takovou nápovědou pro cizí lidi mohla být. Věděl jsem, kudy by mohla vést, jen jsem nevěděl , co zajímavého by mohla sdělovat, protože kolem Bílova nejsou žádné kuriozity. Potom jsem jednou někde u Kašperských Hor viděl tabuli , která informovala o místním strašidle, a rozsvítilo se mi, uvědomil jsem si, že jsme Slované, ale o slovanských bozích neví skoro nikdo skoro nic. Tak vznikl nápad na vytvoření Cesty slovanských bohů. Realizace textů nebyla jednoduchá, ale byla strašně zajímavá, dovídal jsem se při tom souvislosti , které vysvětlovaly věci, jež bereme jako samozřejmé, aniž bychom o nich přemýšleli. Poprvé jsem se dověděl, proč o Velikonocích šleháme dívky a ženy, které máme přitom docela rádi, pomlázkou, proč se pekl chléb kulatý, proč o Masopustu nosily masky s sebou hrachovinu, že světlý a svatý spolu patrně souvisí a další. Podařilo se nakonec vyrobit 17 naučných cedulí, z nichž první dvě jsou motivační a informační a ostatní se vztahují vždy k jednomu nebo dvěma slovanským bohům. Dlouho jsem přemýšlel, kde získat k textům ilustrace, hledal jsem dobové obrázky a fotografie skutečných slovanských bohů, ale pak jsem si uvědomil, že naši předkové si nejspíš své bohy nepředstavovali všichni stejně a že to, jak tito bohové vypadali, záviselo stejně jenom na fantazii jejich konkrétního dávného tvůrce, a poprosil jsem o spolupráci paní učitelku Marii Janečkovou z Gymnázia Plasy. Ta pak rozdala svým studentům texty týkající se konkrétních slovanských bohů, stejné jaké si můžete přečíst na informačních cedulích, a její žáci popustili uzdu své fantazii a vytvořili znovu dávné bohy našich předků a znovu je tím povolali do našeho světa. Myslím, že jejich představy jsou velice působivé.

Fyzicky byla stezka postavena v roce 2005. 40 000,-Kč na ni poskytl odbor životního prostředí Plzeňského kraje a o dalších 20 000,- Kč se podělily obce Bílov, Potvorov a Vysoká Libyně. Kromě odborných prací, jako je výroba cedulí, bylo všechno ostatní uděláno po večerech a víkendech a děkuji tímto všem, kteří svůj čas na tuto akci dali .Opravdu si toho vážím. A víc než dříve si teď vážím i práce všech, kteří dobrovolně, ve svém volném čase dělají věci, které potom slouží jiným, nebo které způsobují , že je naše okolí hezčí . Každá taková práce, která zdánlivě možná nic nepřináší, inspiruje k tomu, abychom své okolí udržovali . Teprve když člověk pozve domů návštěvu, uvědomí si kolikrát věci, jež nejsou úplně v pořádku a na svém místě. A teprve když uděláme něco, proč by k nám pak mohli přijít cizí lidé, všimneme si odpadků, které by chtělo uklidit, cest, které by chtělo spravit, návsí, které by mohly být hezčí …. A třeba s tím něco uděláme. Proto mám pocit, že jsou dobré i věci, které zdánlivě nic konkrétního nepřináší, ale které nás k něčemu konkrétnímu donutí. Přeji Vám, aby se pochod vydařil a ještě jednou děkuji všem , kteří se na stavbě naučné cesty jakkoliv podíleli, i všem, kteří dnešní den,oficiální otevření stezky, sponzorsky podpořili.

Pavel Bulín